Classic Cocktails & Statue of Liberty
8. května 2012 v 21:39
Minulej víkend jsem měla volno. Fotky jsou ve složce "Classic Cocktails & Statue of Liberty".
V sobotu jsem šla s Flavií a Katkou na hodinu do Institute of Culinary Education na hodinu míchání koktejlů, co jsem holkám koupila k narozeninám. Katka měla 11. dubna, Flavia bude mít teď 10. května. Obě měly 26. Mě to čeká za chvilku. Dlouho jsem si říkala, co speciálního bych jim k narozeninám koupila a pak jsem si říkala, že zážitky jsou nejlepší. :) Zkoukla jsem hodinu tenisu, jízdu na koni, flying trapeze (!!!) a různý hodiny v tom Culinary Institutu. Nakonec zvítězily drinky. :) K tomu jsem ještě holkám koupila malou knížečku s receptama a fotkama těch základních koktejlů. Hodina trvala 1,5 hod, 70 dolarů za osobu. Holky byly z dárku nadšený (a já taky haha!).
Takhle to dopadlo:
Katka to shakuje jak profík: :)
:D
Flavia to pije jak vodu LOL:
Když člověk není zvyklej pít a jde na hodinu míchání koktejlů LOL:
Bylo nás tři: :)
Po hodině jsme byly v takové rozveselé náladě, ještě se nám nechtělo domů, tak jsme si šly sednout do jednoho baru na 8th Avenue. Katka se pak vydala domů a Flavia přespala u mě doma.
Život začíná ve 26ti LOL:
Jestli si myslíte, že nám Katka začala v baru klidně ukazovat kalhotky, co si ten den koupila... tak máte pravdu: :D
A tady mini-foto-story z loučení se s Katkou na nádraží: :D
V neděli jsme se s Flavií, Thaiane a její sestrou a jejím manželem vydaly na výlet k Soše Svobody. Bylo to fajn. Celkem jsme se u toho nasmáli a zabralo nám to celej den.
Když jsme si vystáli řadu na lístky, čekali jsme víc jak hodinu v řadě, než jsme se dostali na loď, která nás měla dovýst k Soše Svobody. Jak tam tak stojíme a pošlapujeme, hraje tam takovej starší Černoch a snaží se vydělat peníze hraním a rozveselováním lidí. Jenže lidi se nějak nechytali. Já jsem se tam bavila s holkama a manželem Thaineiny sestry, když jsem nějak koukla na toho černocha, on na mě koukl, a on viděl, že našel někoho, kdo se chytne a já jsem věděla, že mám problém. LOL
"Hey slečno! Odkud jste?!" a hrál do toho tu svoji veselou hravou melodii.
Tak si říkám what the heck, nikdo jinej se mu na to nechytá a říkám nahlas: "Z Český Republiky!"
On: "Z Český Republiky... " a začal zpívat:"Jednou jsem potkal dívku, přijela z České Republiky..."
Pak se zarazil a říká: "Slečno a jak se jmenujete?"
A já nahlas říkám: "Kamila!"
A on zas spustil tu svoji písničku: "Jednou jsem potkal dívku, jmenovala se Kamila... Byla moc krásná, Kamila. Vzal jsem si ji a žili jsme spolu do konce svých dní, já a Kamilaaa...!" Lidi se tlemili a já taky.
Pak zvolal: "Slečno, vezmete si mě?"
Já jsem se smála.
On: "Opravdu! Jsem single a mám spoustu peněz!" a ukázal na plastovou nádobu plnou dolarovejch bankovek.
Já: "A nemáte žádný děti? Já nechci nikoho s dětma!"
Lidi se tlemili. On: "Nee! Žádný děti! Kamila, zavolej ještě dnes svý mámě a tátovi a řekni jim: Mami, tati, našla jsem muže svých snů!" Flavia, Thaiane a všichni ostatní se řepili a fotili si střídavě ho a mě. :D
Pak jsem vytáhla z peněženky dva dolary a že mu je tam zanesu.
Thaine: "Jé, ty m tam jdeš hodit?"
já: "Jo.. ale jenom protože vim, že to bude zas brzo moje!" :)
Jak jsem tam u něho, tak se ptám, jestli se s ním můžu vyfotit a on, že jistě. On mě chytl kolem ramen a já mu říkám: "Musím přece něco ukázat mamince a tatínkovi..." Fotili si nás i lidi, který jsem v životě neviděla haha.
Socha Svobody je impozantní. Ostrůvek malinkej. Je tam moc hezkej výhled na Mahattan a všechno.
Byl to moc fajn den. Když jsem se pak v pozdním odpoledni dostala domů, usla jsem jak kotě. :) Byl to moc příjemnej víkend. :)
Naples, FL
8. května 2012 v 20:55
V galerii jsem vytvořila novou složku "Naples, FL" s fotkama z Floridy. Je tam i pár fotek mých brooklynských mláďat, o který se starám.
Florida byla krásná. Krásný počasí. I takhle na začátku dubna tam bylo denně slunečno, 35 stupňů. Všude palmy. Strašný vedro. Slunce. Pořád slunce. Naples je krásný městečko. Prej nejbohatší na Floridě. Po tom, co jsem tam denně viděla, bych řekla, že to je pravda. :) Ty baráky, auta, obchody. Bydleli jsme v takovým skoro-mrakodrapu, kde lidi mají koupený apartmány (s cca 5 pokojema, 5 koupelnama atd.). Z jedný strany je výhled na zátoku Bay of Naples s domečkama, palmama atd. - moc hezký - a z druhý strany je výhled na Gulf of Mexico.
Lidi tam většinou jezdí jen na sezónu, tj. přes zimu. V létě tam je prý skoro mrtvo, protože je tam moc vedro. Turisti tam nebyli žádný. Turistická část Naples byla prej někde opodál, ale tu jsem vidět šanci neměla.
Bay of Naples (zátoka):
Gulf of Mexico:
Dole pod barákem bylo parkoviště a jestli jsem si myslela, že lidi tady nahoře v NJ a NY mají hezký auta, tak hahaha. Jako mají. Ale tam ti dědové a babičky (fámy o Floridě a důchodcích jsou založený na pravdě) jezděj ve sporťácích, kabrioletech atp.
Z La Guardie (NY letiště) jsme odlítali brzo ráno v pátek. Tam jsme přiletěli nějak okolo poledne. Vyzvedli nás host prarodiče. Děda ve svým skoro-sporťáku a babička ve svým nazlátlým autě se stahovací střechou. Stáhnutou ji ale neměla, protože byla bouřka.
Za hodinu se ale vybouřilo a pak byly celej tejden jenom pařáky.
Ten večer jsme měli speciální večeři. Passover (židovskej) "velikonoční" svátek. Většinu toho přupravil sám můj host otec. Je dobrej kuchař. Můj host otec je Žid. Udělal nějaký steaky, který jsem vynechala. Pozdějc se mi omlouval, že zapoměl, že to nejím, a že na zítra udělá nějaký ryby.
Druhej den udělal asi 5 kg mečounovejch steaků.
Druhej večer jsme měli znova speciální večeři. Velikonoční. Moje host máma a její rodiče jsou Křesťané. Děti jsou půl na půl. :)
Host otec odjel v neděli po poledni. Musel druhej den do práce.
Host máma a Sebbie, ten nejmenší, odjeli v úterý po poledni. Ona musela do práce a nechat mi tam tři děti by bylo moc. I ti dva nejstarší byli dost. :)
Na jednu stranu jsem se na Floridu těšila, že uvidím něco novýho, ale na druhou stranu jsem z toho měla upřímně děs LOL. Prarodiče zazobaný, myslela jsem, že bude všechno na mě, ale paradoxně, když jsem tam zůstala jen já s dětma a prarodiče, bylo to super fajn. Nastolili těžce ne-americkej styl výchovy. Špuntové se za ty tři dny naučili hrát si sami, sedět u stolu s nohama pod stolem, převlíct se sami a špinavý prádlo odnýst k pračce. Věci nevídané do té doby. :) Od tý doby je to měsíc a zatím se mi to daří všechno udržovat. :)
Babička učila (už je v důchodu) v Torontu na univerzitě. Děda je nějakej spoluvlastník nějaký banky v Kanadě nebo co.
Jsou moc milí. Na mě skoro víc jak na špunty haha. Viděli, že se jim fakt věnuju a smáli se mým fórům a když jsem předposlední den během 40-minutové koupele rozčesala Mirabelle její tři obrovské dredy vzadu ve vlasech, který měla od doby, co jsem se k nim přistěhovala a nikoho se nepokusil s tím něco udělat, vysloužila jsem si tím nevídaný respekt haha. Když jsme pak přijeli domů, Mirabelle skoro nikdo nepoznal. LOL Od tý doby si sama jde pro hřeben a sama se češe. :)
Babička jeden den donesla Mirabelle a Jonasovi čokoládového králíčka. Postavila třetího přede mě a říká: "A tenhle je pro tebe." :)
Jednou odpoledne se děda a babička bavili o tom, jak pojedou oni domů. My měli odjet v pátek, oni v neděli. Děda: "... uvidím, jestli se mi podaří pro nás sehnat soukromý letadlo na neděli..." Aha. LOL
Zezačátku jsem pracovala dost, i 14 hod denně, ale jakmile odjeli host rodiče, prarodiče nasadili evropskej režim výchovy a děcka se museli zabavit většinu odpolední sami. Ráno jsem většinou vstala v 7, udělala sobě a dětem snídani, pak jsme chvilku něco dělali u stolu, buď kreslili nebo jen povídali, to většinou přišla babička, chvilku po ní děda. Pak jsem šla ven, vtšinou s Mirabelle, Jonas si chtěl většinou jen číst, někdy ale šel s náma. Buď jsme se šly projít okolo mola, obchůdků atd., po pláži nebo šly dole k bazénu. Bazén byla naše denní celo-dopolední aktivita. Pak oběd. Pak quite-time, což děcka z domu neznaly haha. A jak jim to za chvilku šlo. :) Většinu odpoledne jsem měla volný. Prarodiče je většinou někam jednou za den vzali, do ZOO, muzea, zábavního parku atd. Někdy jsem se přidala, někdy jsem radši zůstala sama a četla si, šla na pláž nebo něco. Za ten tejden jsem se tam osmahla dobře. :)
V pátek po poledni nás prarodiče odvezli na letiště do Fort Meyers. Mnou dlouho obávaná mise dostat mě i děcka zpátky do Brooklynu nakonec proběhla docela hladce. Nikoho jsem neztratila, nic jsme nikde nezapomněli. Měla jsem s sebou dopis od host matky, že jako můžu přepravovat jejich děti ten den tam a tam... ale nikdo se na to ani neptal.
Tam i zpět jsme letěli první třídou. Já jsem tím letěla poprvý v životě. Zajímavá zkušenost. Ale upřímně, jestli zaplatím za stejnej let 300 dolarů (normální třída) nebo 950 dolarů za osobu... za to, že mám pití a jídlo zadarmo, ehm ehm. :) Jediná fajn věc byla, že jsme mohli do letadla jako první (s dalšíma asi 15 lidma, co taky letěli první třídou). Ale o co jde, když každej má předem určený sedadlo, ne jak ve vlaku. :) Sedadla jsou prej větší, a asi jo, ale mě to ani nepřišlo. Host rodiče koupili normální letenky, ale prarodiče všem připlatili za první třídu.
Na letišti nás vyzvedl autem host otec. Dojeli jsme domů, host otec a matka uložili Jonase a Mirabelle do postele a já jsem se uložila sama a okolo 8:30 pm jsem zařezávala, znavena po dlouhým týdnu. Ale byl to fajn týden. :)
1 year in USA
4. dubna 2012 v 17:01
Tak děcka, dnes je 4. dubna a je tomu přesně ROK, co jsem trochu nervózní nastoupila v Praze do letadla, DELTA AIRLINES, největší letadlo, ve kterým jsem kdy seděla, a po 9 hodinách jsem vystoupila na JFK letišti v New Yorku. A pak to začalo. Rok plný dojmů, každej moment silnej a jinej než kterejkoli předchozí v mým životě. Nový lidi, nový místa, všechno bylo nový a jinak. :)
Když jsem sem jela, moc jsem nad tím nepřemýšlela. Teda jako... těšila jsem se moc, ale ono těžko si představovat něco, co jsem ještě v životě nezažila a neviděla. Měla jsem takovou tu zjednodušenou představu z katalogů agentur... že si to tu procestuju, budu mít skvělý fotky ze všech TĚCH míst, najdu nové kamarádky, něco si ušetřím, že uvidím, jak funguje americká rodina a že se po roce vrátím domů, hapily ever after. :)
Jenže jak už to tak bejvá, realita bývá dost často jinak než naše představy, že. :) Moc jsem si toho nenacestovala, nových kamarádů jsem si teda našla požehnaně, to jo; některý fakt dobrý a blízký, spousta v sekci "známí". Neušetřila jsem si nic. I mean, NIC. Haha. Jak funguje americká rodina jsem se taky moc nepoučila vzhledem k tomu, že jsem se dostala do rodiny perfekcionistické single host matky, která svýho ex-manžela z duše nenáviděla a vedla k tomu i své děti. - Mých prvních deset měsíců bylo spousta odříkání a zatínání zubů. Dostávání se přes věci a přes sebe sama. Learning how to be myself no matter what.
Takže moje očekávání se dost minula s realitou haha. ALE. Nečekala jsem, kolik dobrých lidí tady potkám! Američanů i lidí z celýho zbytku světa! Nečekala jsem, jak otevřeně a s radostí mě budou lidi přijímat, když zůstanu sama sebou.
Když jsem jeden z mých posledních týdnů v NJ potkala Denise, moji NJ koordinátorku, ptala se mě, jaký byl můj rok tam. Tak jsem jí to nějak stručně vyobrazila, ona chvilku koukala a pak říkala: "Ale víš co, já jsem na tebe strašně hrdá, že jsi neztratila ten pozitivní přístup. Nenech si to nikdy nikým a ničím pokazit! Pomůže ti to ve vztazích, v životě, v kariéře! Zůstaň, kdo jsi!"
Nečekala jsem, že se naučím tak dobře řídit, já - takovej automobilní strašpytel - a že se dokonce dostanu do stadia, kdy mě řízení bude fakt bavit a nezaleknu se deště, sněhu, ani 16ti proudové dálnice! :D
Nečekala jsem, že v Americe najdu sebe sama a přestane mi záležet na tom, jestli jsem v Americe nebo kdekoli jinde.
Stalo se to nejlepší, co se stát mohlo. V katalozích o tom nemluvěj. Našla jsem tady sebe sama. První rok byl sakra těžkej, ale jak moc mi to stálo za to!!! Jsem ráda, že jsem se nezalekla a neutekla zpátky domů po prvních trablech a že jsem vydržela. Dalo mi to tak moc!
Je sranda se po roce takhle ohlížet a dívat se zpátky na ten rok, jakej byl, a dívat se zpátky na to, jaká já jsem byla před rokem a jaká jsem dnes. Těch dojmů a zážitků bylo tolik, že to budu vstřebávat ještě dalších pět let haha!
Zdravím z jarního rozkvetlého a prosluněného Brooklynu!! :) Krásné slunečné Velikonoce všem! :)
Jo a... v pátek jedu s famílií na týden na Floridu. Naples. V srpnu pojedeme do Kanady a na Vánoce na Bahamy. Tak si tady ještě nakonec i trochu zacestuju! :) Příští hlášení bude po Floridě. Po dlouhé době s opáleným "ksichtem" heh!
Hip hop dopolední party
30. března 2012 v 17:10
Krásný ráno! :) Slunečno a po několika chladných dnech už začíná být pomalu a jistě zase teplo. Stromy kvetou a ptáci crlikají!
Před dvěma dny jsem se konečně přinutila vykoumat, jak se otevírá okno v mým pokoji. Tady v Americe se okna moc neotvíraj. Klimatizace to jistí haha. Co mě ale mrzelo, že venku začínají zpívat ptáci a ten ptačí zpěv se přes klimatizaci do baráku jaksi nedostane, že. Takže v touze po ptačích písničkách a zvucích jsem se přiměla k akci. Protočila jsem všechny ty okenní páky ve všech možných směrech a jupíííí! mám čerstvej voňavej jarní vzduch, vůni květin i ptačí cvrklikání. :)
Dnes ráno k nám zase přišli zahradníci. Už tady kdysi byli, asi před měsícem, a celej víkend něco dělali na zahradě. Máme takovou malou zadní zahrádku (backyard) za barákem. Zahradníci byli dva, černoši, a i když černoši nejsou úplně moje gusto, musím uznat, že tihle jsou fakt kusové. Když jsem o nich před měsícem vykládala blonďaté Katce, celá zářila haha.
Tak dnes se vrátili, ještě s třetím navíc, že tam ještě mají něco dodělávat. Otevřela jsem jim dveře, Sebbie v závěsu za mnou. Dvoumetrovej černoch říká malýmu světlýmu Sebbiemu v proužkovanm pyžamu: "Hey man! How you´re doin´ ?!" Sebbie v ohromení jen hlesnul: "Goood..." a dál vejral. :) (Asi tak si představuju možnou reakci blonďaté Katky LOL!)
Po snídani jsem si pěkně uspořádala pokoj. Vysávala jsem, povlíkla jsem vypranej potah na gauč v mým pokoji (navlíct to byla makačka jak hodina ve fitku! Zatínala jsem ruce, nohy, břicho... haha), spravila si jedny šaty z loňska, poskládala vypraný a usušený oblečení.. no mám to tady teď moc krásný. :D
Když jsem už byla u konce s uklízením, vypnu vysavač (kterej je asi tak hlučnej jako tátova motorová pila), a slyším nějakou hudbu. Zmateně jsem koukla na laptop, co mi to tam hraje, jenže tam nic nehrálo haha. A pak jdu k oknu... blíž k oknu... ještě blíž... kouknu ven, a zahradníci tam maj puštěný rádio na plný pecky!!! Mají tam nějakou hip-hopovou stanici a maj to pěkně vosolený, takže celej náš blok má páteční dopolední hip hop party like it or not. :D
Po asi deseti minutách jeden ze zahradníků začal zpívat spolu s rádiem. Haha. Ale docela mu to šlo. :) Chvilkama mu s vokálama pomáhal ten druhej. Haha. Americký zahradníci. Úplně je vidím v Receptáři, jak s nima Přemek Podlaha dělá interview o tom, jak si zpestřit pracovní prostředí! LOL
OK, nechám zahradníky na chvilku zpívat a něco novinek: některý z vás jste se ptali, co se stalo s hnědovláskou Katkou a Letícií. Dřív byly prakticky v každým mým zápise a poslední dobou... už dlouho... dloooouho... nic.
Takže. :) Nestalo se nic. Právě, že nic. Hnědovlasá Katka se nám vdala na Long Island a od tý doby jsme se neviděly. Občas jsme si volaly, napsaly atd., ale nějak jsme nikdy nebyly schopný zorganizovat nějaký rande. Až TEĎ. Brooklyn je ke Katce o poznání blíž než Millburn, tak jsme se konečně po několika měsících rozhodly, že se teda už fakt musíme sejít a ve středu k tomu konečně došlo. :) Daly jsme si sraz "na půl cesty" mezi mnou a Katkou, na stanici Jamaica v Queens. Já že tam dojedu metrem, Katka vlakem. Dojely jsme, nějak jsme se v tom nám oběma neznámým prostředí zorientovaly a našly... zapadly do Meka a prokecaly celý dopoledne haha! Jak za mlada!
Katka mi říká: "Hele, víš jak jsme spolu předevčírem mluvily a domlouvaly jsme se, že se sejdem? Pak jsem to položila a Mike mi říká: ´To byla Kamila, viď? To já poznám, ty se u toho vždycky tak rozzáříš!´" Aww! :)
Neviděla jsem ji tolik měsíců, měly jsme obě spoustu o čem vykládat, ale na druhou stranu nám to připadalo, jako bysme se viděly předevčírem a ne... loni. LOL Povídaly jsme a povídaly a povídaly... smály se... událo se nám toho oběma dost.
Když jsme se pak po poledni rozloučily, musela jsem jít vyzvednout ze školy Jonase, šla jsem po sluncem zalité ulici a přišla mi sms od Katky: "Levandulko, já si připadám jak po randěti... v takový dobrý náladě!"
A Letícia? Letícia se nikam nevdala heh. Pořád je v Short Hills, 2 min od Millburnu. Naposledy jsem ji viděla na tý vánoční party a i tam to bylo po dost dlouhý době.
Letícii se nikdy nechtělo ven, nic se jí nechtělo plánovat a nepřidala se ke mě/k nám, ani když my jsme všechno naplánovaly (jít ven nebo výlet) a nabídly jí odvoz... Jediný, co dělala, je ta její vařící / pečící hodina v NY, a svůj volnej čas a volný víkendy trávila u Michelle doma nebo naopak s Michelle u sebe doma. Několikrát jsem jí napsala, co dělá, co má v plánu a přišla mi odpověď ve stylu: "Jdu s Michelle na party k jejím kamarádům domů... Co děláš ty?" Dřív jsme dělaly skoro všechno spolu. No tak nic. Neva. Dřív bych z toho asi byla smutná, ale bylo to v době, kdy jsem víc a víc času trávila s Flavií a blonďatá Katka měla díky škole víc času... tak to mezi náma nějak vyšumělo. Ale trochu mě to mrzí, to ne že ne.
Katka říkala, že Letícii a Michelle potkala několikrát ve fitku v South Orange a vždycky něco prohodily. Takže z druhý ruky jsem se dozvěděla, že Letícia neprodlužuje. Ani se nebude ucházet o studentský vízum, jak plánovala. Pojede domů. Teď koukám, že jí zbývá už asi jen 5 pracovních dní... Panejo, nedovedu si nějak představit, že by to bylo stejný se mnou haha, nějak se mi odsud ještě nechce. :) Katka se jí ptala, jestli tady zůstane na ten 13. měsíc a bude cestovat. Letícia na 13. měsíc zůstane, ale bude celej měsíc u Michelle doma... Aha. :)
Zahradníci to dole na zahradě pěkně rozjížděj haha. Ale zpívat uměj, to se jim musí nechat! :) Chvilkama zpívá už i ten třetí.
Dnes mám volnej den. V podvečer vyrazím poprvý od mýho přestěhování se do Brooklynu směr NJ!!! Jedu za Katkou. Chtěla jsem vidět i Flavii, ale Flavia si dnes vyráží na týden směr Florida. Katka pracuje do osmi, pak se sejdem někde v South Orange a plán je celkem jednoduchej... kino, Trattoria, bar. :) No ale už teď mám tucha, že to zase bude jízda LOL!
Na závěr tady mám několik srandovních hlodů od mých dětí:
Seděla jsem s Mirabelle na gauči dole v basementu, dívaly jsme se na jednu z jejích oblíbených TV show. Pak to skončilo, já to vypnu a Mirabelle se na mě zamyšleně podívá a říká: "Kamila?"
Já: "Hm?"
Mirabelle: "When your boobies came out?"
Vytřeštila jsem na ni oči.
Mirabelle: "I mean... when your boobies came out like THIS?"
Sebbie si vydobil, že si mohl na chvilku hrát s Jonasovou plyšovou mořskou pannou. Že si s ní chce hrát venku. Šli jsme teda ven, on ji hnedka nesl ke svýmu malýmu autu, stiskl ji a celej jakoby emocionální zvolal: "Hi mermaid! I missed you!"
To bylo celkem vipný, protože on je takovej strašně "mužskej", hraje si jen s autama, náklaďákama a miluje hrát americkej fotbal, baseball a podobný věci. Takže takovej citovej výlev směrem k mořské panně byl docela vtipnej. :)
Pak ji hodil dozadu do auta, nastoupil a mává mi: "Bye Kamila! We´re going for a vacation!"
Já: "Are you going for a vacation? To swim in the sea?"
Sebbie: "Yes..!"
Já: "To eat ice-cream..?"
Sebbie: "Yes!"
"And to drink yummy cocktails..?"
Sebbie: "Yes! ... Byeee! We´ll be back!"
Předevčírem v podvečer jsem si hrála venku se Sebbiem. Sebbie miluje letadla, takže když jsem jedno, co letělo fakt nízko zahlídla, rychle mu říkám: "Hej, Sebbie, podívej nahoru! Letí tam letadlo! A velký!"
Sebbie fascinovaně sledoval, jak letadlo letí po obloze.
Pak mu říkám: "Jak myslíš, že se jmenuje kapitán?"
Sebbie se chvilku přemýšlel a pak vyhrkl: "Mr. Sebbie!"
Sebbie si jednou odpoledne, když jsem s ním byla doma sama, vykládal sám pro sebe: "I live in Brooklyn with my Eileen!"
Já jsem propukla v řehot: "MY Eileen?"
Sebbie: "A s tebou! A s mámou! A s tátou! I live in Brooklyn with MY GROWN-UPS!"
Před pár dny jsem vyvedla Jonase a Mirabelle ze školy, koupila jim zmrzku, a pak jsme si to vycházkovým tempem štrádovali domů. Bavili jsme se o tom, jak je někdy těžký tipnout, kolik je komu let.
Jonas na to navázal: "Poprvý, když jsi k nám přišla, myslel jsem, že ti je 30..."
Vytřeštila jsem oči.
Jonas pokračoval: "... mělas na sobě takový bílý třpytivý šaty..."
Tady mi to začínalo být nějaký podezřelý. Bílý třpytivý šaty? Já nemám žádný bílý šaty, ani třpytivý šaty, ani bílý třpytivý šaty! :) Začínala jsem si skoro myslet, že jsem se Jonasovi zjevila ve snech dřív, než v realitě haha.
Pořád jsem měla svůj výraz a čekala jsem, co z něho ještě vyleze.
Jonas: "Ale to dělaly asi jen ty šaty... strašně záleží, jak se oblíkneš. Ty vypadáš strašně mladá. Kdybys chtěla a oblíkla se... tak vypadáš na 11 !!!" :D
Hezký víkend všem!! :)
Café Prague
27. března 2012 v 6:39
To takhle v sobotu večer volám blonďaté Katce, že si trochu pokecáme takhle navečer. Chvliku povídáme, smějeme se a Katka mi najednou říká: "Hele, Kamčo, od kolika že to zítra pracuješ?"
Já: "Od jedný..."
Katka: "Hele, nechceš se zítra sejít někde ve městě na snídani? Já bych dojela!"
Já: "Co?! Jasněěě!!"
Katka: "Supeeer! Ježiš, tak to já už jdu spát, ať zítra ráno vstanu na vlak... " A plán na neděli byl na světě. :)
Budík jsem si dala na 6:40, že se ještě osprchuju a umyju si vlasy. Vzbudila jsem se v 7:32. Haha. Stejně jsem se ale osprchovala i vlasy si umyla hah! A pak už jsem vystřelila z domu a v nejvíc veselé náladě jsem si to štramákovala směrem na metro, co tady máme kousek od baráku. Tentokrát jsem žádný řezníky nepotkala, byla neděle a v neděli asi otvíraj později. :)
Sraz jsme si daly na 23rd Street, u Flatiron Building. Před pár dny, když jsem si šla koupit svetr do GAPu, zmerčila jsem v jedné z vedlejších ulic "Café Prague", zastavila jsem se a vytřeštila jsem oči, že mi málem vypadly z důlků, ale říkala jsem si, že dovnitř zajdu až s někým, ať ten první dojem můžu s někým sdílet. :) A Katka že jo, že je to dobrej nápad.
Cestou tam jsem říkala Katce o svým dojmu, když jsem to viděla poprvý: "Vevnitř jsem nebyla. Ale vypadalo to útulně. Venku měli několik stolečků, vypadalo to hezky, skoro jako nějaká francouzská kavárna... AKORÁT! Venku měli dvě takový ty cedule... takovej ten styl, co vídáš před čínskýma restauracema, s fotkama a názvama jídel. A třeba na fotce byl řízek, vedle toho kydnutý kajdanec bramborovýho salátu... pod řízkem jako dekorace takovej ten nejhnusnější největší list salátu, co všichni vyhazujou... a pět plátků toho nejhnusnějšího a nejvybledlejšího rajčete na světě..." Katka se tlemila: "Třeba jim jenom vybledly fotky..."
Šly jsme tam z rozporuplnými očekáváními, ale vlastně celkem natěšený. :)
Přišly jsme tam. Bylo 9. Že otevírají až v 10. Dobře. Tak že se trochu projdeme. Katka že potřebuje něco v lékárně, tak jsme šly do lékárny.
V lékárně koukám na Hand Sanitizer s vůní granátového jablka a celá nadšená z té netradiční vůně říkám Katce: "Jé, Káťo, tady maj HANITIZER...," pak se zarazím a říkám: "No chápeš, Hand Sanitizer... HANITIZER!" Katka se smála. Já říkám: "Já už jsem jak Jungmann a Palacký... tvořím nový slova. A ještě v jazyce, kterej ani není můj!"
Pak že se koukneme na nějaký oblečení v HM. Katka že si zkusí takový letní plátěný růžový kalhoty, moc hezký. Já si potajnu vzala do kabinky černou koženou minisukni a nějakej šílenej top, co byl napůl z lakovanýho materiálu a napůl z nějakýho hnusnýho filcu a byla to velikost tipuju tak 54 haha, a navlíkla jsem si to na sebe a pak volám na Katku: "Hej Káťo, už mám outfit na ten festival v květnu..."
No a pak už byl čas na českou kavárnu! Po cestě tam jsme se bavily o tom, že si po dlouhé době budeme muset dávat pozor na to, o čem se bavíme, jaký asi z toho budeme mít dojem a jestli se tam budeme chtít ještě někdy vrátit.
Katka: "Tam budou obsluhovat nějaký nasraný Češi..." :D
Přišly jsme před kavárnu a já se hrnu dovnitř. Katka: "Počkej, takže tam jako fakt jdem?!" :D Katka už holt nebyla dva roky doma a nervozita je nervozita LOL.
Vejdem dovnitř a za kasou Latino. Haha. Tak nic.
Jen chvilku před náma přišla jediná další zákaznice, Američanka. Zrovna se usazovala u stolečku.
Za pultem se objevil další člen obsluhy. Latino. Tak teda asi fakt nic. :D Zase pak rychle zapadl někam dozadu.
Pak tam postupně přišlo docela dost lidí, vyhlížely jsme nějaký Čechy, ale nic, nikdo, jen my. Vždycky když tam někdo přišel, tak jsme poslouchaly, jestli zaslechneme češtinu nebo aspoň angličtinu s českým akcentem. To tam třeba přišla černošská americká rodina, chvilku jsem je jakože poslouchala a pak říkám znalecky Katce: "Ty budou z Brna..." :D
Bylo to tam takový super malinký, ale docela útulný. Když jsme tam ale už nějakou tu chvíli seděly, shodly jsme se, že jde vidět, že ten člověk, co to otevřel, to má jenom pro peníze, ne že by to dělal z lásky.
Já: "Já bych třeba nesnesla tam ten pomačkanej plakát..!"
Katka: "Že?!!" :D
Ve vytrínce měli spoustu zákusků a sladkostí, který vypadaly báječně, ale znaly jsme z nich jen laskonky LOL. Trvalo nám hodnou chvíli, než jsme si konečně vybraly, co chceme. Člověk se v český kavárně / restauraci holt neocitne jen tak každej den, že. :) Když jsme tam tak nerozhodně ocmrndovaly už asi 10 minut, říkám Katce: "Já na to nemám nervy! Já si dám pivo a croissant!" LOL Typická česká snídaně. :D Objednaly jsme si obě "menu 3": palačinky, vajíčka, ovoce. K tomu kafe. Docela dobrý a ani ne drahý. Na kafi byl škraloup, jak za mlada! :D
Katka byla celá rozveselená, když jsem ji upozornila, že "menu 28" se jmenuje "Katka´s..." už ani nevím co haha.
Vhledem k tomu, že se teď s Katkou nevídáme tak často, když už se vidíme, huby nám melou o 106. A ještě v jazyce, co zní zbytku světa jako strašně vtipný sypání se štěrku. LOL
Latino za kasou nám v jednu chvíli říká: "Vy jste takový veselý a šťastný... takhle v neděli... jak to děláte?" a smál se. Později se nás zeptal, odkud jsme. Latino: "Fakt?! Já znám nějaký slova... ale jenom ty špatný!" Pak se nám taky pochlubil, že většinu toho jídla tam připravuje on, akorát že po nědělích musí i obsluhovat. A že ho vařit český jídla naučil ten majitel, že to nikdy předtím nedělal.
Pak šeptám Katce: "Ty Káťo, my v těch cizincích vzbuzujeme mylnej dojem, že Češi jsou pořád tak pozitivně naladěný, vytlemený a šťastný a oni pak přijedou do ČR a tam..." a nasadila jsem nejvážnější obličej, jakýho jsem v tu chvíli byla schopna.
Latino pak vylezl zpoza pultíku, aby nám odnesl nějaký nádobí a rozpovídal se o kavárně (že ji otevřeli teprve před dvěma lety) a o majiteli. Pak to uzavřel: "Vy jste takový veselý a šťastný... Přijďte někdy za mým šéfem, říct mu, ať je taky takovej..."
No my řvaly smíchy!! Ona je to trochu tragédie ale. No ale snad se to lepší. To my jen tak přeháněly o těch naštvanejch obličejích a on to pak zmínil, tak to byla dobrá náhoda.
Taky se nás stihnul zeptat, jak se jmenujem, jak jsme tady dlouho, co děláme a takový ty věci okolo. My se o něm stihly dozvědět, že má syna, kterýmu už je 21, ale že je rozvedenej a sám (a jediný, co potřebuje je nová manželka) a že v 90. letech bylo o tolik jednodušší si v USA přijít na hezký peníze... atd atd.
Všude tam byly takový ty hezký obrázky nebo fotky z Prahy, Katka tak pořád koukala okolo a rozpovídala se o tom, jak moc se těší příští rok domů, že si najde opravdovou práci, svoje bydlení, že bude mít vlastní život. To se tak moc hezky poslouchalo! Shodly jsme se, že ČR a Češi jsou mnohem lepší, než jsme si dřív myslely. Nebo než si sami Češi myslí. A že se obě těšíme na náš českej život. :)
Katka se už hodnou chvíli kroutila, že potřebuje na záchod. Prej: "Já už to fakt neudržim!" Koukala, jestli tam vůbec nějakej mají. Obchůdek to je totiž opravdu malinkej. Já říkám, že tam někde musí být. Pak ukážu na takový dveře nahoře, asi 2,5 metru nad zemí, který tam byly s obrazama, stolečkem, vázou a dalšíma starýma věcma jako dekorace a říkám Katce: "Hele, tam! Ale je tvoje věc, jak se tam dostaneš..." Katka se smála. Já pokračuju: "No a když už tam vylezeš, najdeš tam cedulku: Řekněte si o klíč na kase!" :D
Když Katka odešla na záchod, koukla jsem na mobil a Latino mi říká: "Your boyfriend is texting you?" O Bože, really? :) Pak zas i před Katkou ještě asi 5x zmínil, že má v životě už všechno a že jediný, co potřebuje je manželka a střídavě si měřil mě a Katku. Eh.
Později jsme se teda začaly už balit, že půjdem. Měla jsem pracovat od jedný a nechtěla jsem přijít pozdě. Tak se balíme, oblíkáme... Latino měl u kasy zrovna asi deset lidí, ale stejně si všiml, že odcházíme a mává na nás a volá: "Bye bye Kamila! Bye Katka! Přijďte sem častěji!" No bylo to hezký. Akorát kdyby vynechal ty řeči o nové manželce a významné pohledy... haha.
Vylezly jsme z kavárny, vysmátý a s pocitem dobře a vesele stráveného rána. Po chvilce říkám Katce: "Tak to bylo asi poprvý a asi i naposledy. Ale z úplně jinýho důvodu, než jsme myslely..." :D
Ale bylo nám tam hezky. :) Nadlábly jsme se teda slušně. A stejně tam budem za tejden znova! Akorát asi přijdem v jinej den než v neděli... LOL
Pár fotek v galerii ve složce "Café Prague".
Moje nová rodina :)
26. března 2012 v 20:07
Tak jsem si řekla, že napíšu trochu o tý mojí nový rodině, jací jsou a jak mi tady s nima je... :)
Jsou úplně relaxed.
Eric pracuje na Wall Street a pak asi když přijde domů, chce být relaxed a tak je. Přes tejden ho moc nevidíme, někdy odejde ráno tak brzo, že ho nevidíme a občas se vrátí tak pozdě, že děti už spí a já jsem ve svým pokoji. Občas někam jede na několik dní, kvůli práci. Předminulý týden byl v Kalifornii. Ale pokaždý, když tady není, aby dal děti do postele, úplně POKAŽDÝ zavolá a aspoň si s nimi chvilku povídá, než jsou spát. - Když tady je, věnuje se dětem. Jeho prarodiče jsou z Ukrajiny a ještě odkudsi "tam" na východ od nás a on se k tomu hrdě hlásí.
Včera mě poslali na malej nákup. Na seznamu jsem měla napsaný i kyselý okurky. Přijdu do obchodu, najdu regál s kyselýma okurkama, měly tam spoustu druhů, spoustu takovejch divně bledejch a nakrájenejch na čtvrtky. Eh. Tak jsem sáhla po takovejch malejch, celejch, prostě co mě jako přišlo, že by bylo nejlepší haha. Když jsem to doma vybalila, Eric to vzal do ruky a říká: "V kterým obchodě jsi to koupila?!" Tak jsem mu řekla, kde jsem to koupila. On celej u vytržení: "Já takový okurky všude sháním a nemůžu je najít! Z Německa... hmmm." Tak jsem se smála a říkám, že mě přišly nejlepší podle toho, co znám z Evropy a že takhle je dělá i moje máma. Eric: "A jak je dělá tvoje máma? Co dává do tý vody? A co ještě máš ráda, co tvoje máma dělá? atd." Zájem. Něco, co jsem v NJ nezažila. :)
Cynthia je relaxed. Občas hysterčí, ale je to spíš vtipný než stresující. Jde vidět, jak je ráda, že tu jsem. Hodně čte. A čte takový knihy, co se mi líbí. Takže co ona odloží, já po tom sahám haha. Po večerech si vždycky nalije sklenku vína. Taková bohémská duše.
Relaxed, relaxed, relaxed. Ah. Jak je to příjemný být v takový rodině!!! :)
Děti jsou super. Občas mě s něčím vytočí, ale jde vidět, jak moc mě mají rádi a musím říct, že i mě je příjemný s nimi pracovat a to tak, že skoro nevnímám rozdíl mezi tím, jestli pracuju nebo ne. :) A to je VELKÁ VĚC! :)
Minulý týden jsem vyzvedávala Mirabelle po škole a spolu s ní jsem měla vyzvednout jednoho jejího kamaráda z její třídy, a společně jsme všichni měli jít domů na playdate. Na poslední chvíli se k nám ještě přidal jeden její kamarád. Velká akce. Volal mi Eric, pak jsem to musela nahlásit učitelům, mluvila jsem s babysitter jednoho toho kluka... Když teda všechno bylo vyřízený, vydali jsme se pěšky domů. Pěšky s dětma to trvá tak 30 min. Po cestě tam jsem začala vykládat různý blbosti a srandy a pak jsem udělala takovej srandovní trik se žvýkačkama, Mirabelle celá zářila a držela mě za paži a NA CELOU ULICI 2x ZAKŘIČELA: "THIS IS MYYYY BABYSITTER!!!!!" Já jsem se smála a říkám: "Dobrý Mirabelle, teď už to věděj všichni lidi v tomhle bloku..." :)
Pozn. trik se žvýkačkama: nenápadně jsem hodila Leovi, jednomu z těch kluků, žvýkačku do kapuce a pak říkám strašně dramaticky: "Ježiš, Joaquin! Pojď sem, potřebuju pomoc! Leo má v kapuci nějakýho hnusnýho brouka a já na to nechci sahat...!"
Mirabelle se začala roztahovat pusa do úsměvu, protože už ty moje triky dokáže vytušit.
Joaquin tak koukal zmateně a Leo třeštil oči.
Pak Joaquin teda že jo, že mu pomůže a našel tam tu žvýkačku a strašně se tomu smáli. :)
Pak jsme šli okolo takovýho hnusnýho rozbořenýho baráku a já jsem začala zpomalovat a volám na Mirabelle: "Kluci, jsme tady, tohle je náš dům!" a štrachala jsem ve svý tašce a volám na Mirabelle: "Hej Mirabelle, máš klíče? Já jsem zapomněla svoje klíče..." :)
Kousek od baráku Mirabelle začala sbírat květiny a že je doma zalaminuje a celá hrdá klukům říká: "Já mám doma LAMINATOR!"
A já říkám: "Mirabelle má laminator a já mám LEMONATOR... na tom dělám limonádu..."
Kluci koukali celý zmatený, v životě o takový mašině neslyšeli, a Mirabelle se jenom tlemila. :D A tak no. :)
V pátek jsem měla volnej den. Odpoledne jsem byla u sebe nahoře v pokoji a Jonas, ten nejstarší, měl domů pozvaných několik kamarádů na playdate. Samozřejmě hned všichni vyběhli nahoru, kde má Jonas pokoj (hned vedle mýho) a bavili se dost hlučně. Já jsem se po asi hodině začala chystat ven, oblíkla jsem se atd... a vylezla jsem z pokoje a říkám jak generál: "Co se to tady děje?!" Pak jsem se začala tlemit. Kluci se začali smát a jeden z nich říká Jonasovi: "To je ta tvoje nová babysitter? She looks so nice!!!" :) Pak jsem se jich zeptala, jak se jmenují a Jonas mi je všechny po jednom představil.
Jeden takovej užvaněnej blonďák mi říká: "Já jsem Teddy."
já: "Teddy? A jak je tvoje celý jméno? Teddy Bear?"
Kluci se tlemili jak malí. :D
Odcházela jsem a všichni za mnou hleděli z rozářenýma obličejema a slyším Jonase hrdě říkat: "A taky nám dává candies!!"
Sebbie je ten nejmenší. Občas hysterčí, aby si vydobil prostor u těch dvou straších, ale jinak je v pohodě. Občas má nějakou dospěláckou hlášku, což z jeho 2,5letých úst zní fakt vtipně. Dneska mu Eileen vařila oběd, on tam seděl na stole a pozoroval ji a pak jí říká: "Eileen, ty jseš tak dobrá ve vaření..." :D
Strašně rád poslouchá, když mu něco vyprávím a vysvětluju. O hasičích, zvířatech... když mu vykládám nějakej svůj zážitek, když jsem byla malá.
Taky je posedlej "poop". Přijde mu to strašně zajímavý. Když vidí psa kakat na ulici, má z toho zážitek na tejden a každej člen rodiny o tom slyší asi 20x haha. Dnes ráno byla Mirabelle dole na záchodě a volá na Cynthii, že potřebuje její pomoc. Tak Cynthia tam jde, Sebbie za ní v závěsu. Když se to vyřešilo, Cynthia po Mirabelle spláchla. Sebbie začal řvát: "Neee! Já jsem chtěl spláchnout! Já jsem chtěl spláchnout! Mirabelle, POOP AGAIN!!!"
Mirabelle celá zmatená: "Ale já nemůžu znova hned teď..."
Sebbie: "Mirabelle POOP AGAAAAIN!!!" :D
St. Patrick´s Day Manhattan
26. března 2012 v 19:29
Tak jsme tady nedávno slavili St. Patrick´s Day. :)
V galerii je nová složka s fotkama, "St. Patrick´s Day Manhattan".
Flavia říkala, že přijede do města a že můžem na tu parade spolu. Tak jsem byla natěšená jak malý děcko, na bezva víkend a taky že ji uvidím po třech týdnech, co jsem tady v Brooklynu! Taky mi poslala odkaz na nějakou stánku, kde si koupila vstup do nějaký irský hospody nedaleko Union Square, kde byla snídaně - buffet a pivo v ceně. Tak jsem si to taky koupila.
Sraz jsme měly v 8 ráno přímo u tý hospody. Flavia přijela z NJ s Marií Ritou. Když jsem ráno vyšla z domu, nasála jsem vzduch a říkám si: "Aaaaah!" Byl krásný slunečný a celkem teplý jarní den. Bylo před osmou, Brooklyn se zrovna probouzel, na ulicích byl jen sem tam nějakej člověk a obchody otvíraly. Míjím řeznictví, vyleze z tama (jo, z TAMA. Jo, jsem z Moravy! LOL) postarší hubenej řezník a zvolá: "Good morning young lady!!" :)
Pak jdu dál, přejdu silnici na druhou stranu a tam kousek od přechodu starší Asiat na vozíčku. Kouřil. Ha. Usměju se na něho a on: "Good morning!" a věnuje mi zářivej úsměv. :)
Pak míjím španělský řeznictví Esposito´s, kam jsem byla jednou poslána host otcem pro nějaký bagety a kde maj vyvěšenej článek z novin "Řezníci se stávají novodobým sex-symbolem" a říkala jsem Katce, že teda v případě tohoto řeznictví je to teda pravda LOL. No a jak jdu tak okolo, tak venku pije kafe a kouří jeden z jejich největších sex-symbolů LOL a usměje se na mě. Tak jsem se usmála zpátky jak největší stydlivka, zašla za roh a pak jsem omdlela LOL.
Poprvé jsem použila metro F. Poprvé jsem jela do tý lokality, kde byla ta irská hospoda. Člověk se tady ještě naučí nový triky ha. Radši jsem se ale ještě den předem koukla rychle na google maps a pak si přibalila do tašky svoji drahocennou mapu Manhattanu a společně s mou mapou jsme to krásně zvládly a irskou hospodu našly. :) Vlezu tam, ukážu řidičák a vstupenku. Jdu ke stolu, kde seděla Maria Rita a asi další 4 holky. Flavia něco vykládala, stála u stolu a pivo v ruce.
Já: "Ježiš, ty už piješ? Snědlas teda už něco..?"
Flavia: "Nee..." :D
Tak že si spolu teda zajdem pro nějaký tý jídlo. Vystály jsme si menší řadu a nabraly si. VŠECHNO BYLO ZELENÝ! Palačinky, míchaný vajíčka (ty vypadaly obzvláště lahodně!), bagel a dokonce i to pivo bylo ZELENÝ haha!
Tak jsme si vyzvedly to jídlo a Flavia pořád, ať si zajdu na bar pro pivo. Tak já že jo. Pak jsem to tam upíjela a říkám holkám, že to je poprvý v životě, co si dávám alkohol ještě před polednem. Byla tam jedna Brazilka, velká jak chlap a měla i podobný vystupování haha. Potkala jsem ji tehdy poprvé v životě. Ta na mě vytřeštila oči, v ruce měla samozřejmě pivo, a říká: "Já se s pivem i sprchuju!"
Vytřeštila jsem na ni oči.
Giovanna: "No víš co, když jdu večer na party a piju, první věc, co udělám hned ráno je, že si dám zas alkohol. Tímhle způsobem nebudu unavená. Takhle to vydržím i pět dní v kuse... ale chápeš, nesmíš přestat. Kdybys šla třeba i do sprchy bez piva, byla bys unavená. Tak já si otevřu vždycky lahev a vezmu si ji do sprchy..."
Ten konec už jsem vnímala jen tak napůl ucha, neb jsem se řehtala jak pominutá a Flavia taky. :)
Giovanna byla vůbec celá taková zábavná. Říkala nám, že se strašně na tady ten svátek sv. Patrika těšila a že než sem předchozí den jela, celá nadšená o svých plánech vyprávěla svým host rodičům a pak to završila hláškou: "Tenhle svátek sv. Patrika je taaak americkej, že..?!"
Ti na ni chvíli vejrali a pak říkají: "Ne. Den sv. Patrika je taaak IRSKEJ!" :D
Po poledni, když jsem v sobě měla tři malinký piva, ale na mě to bylo už dost ( já skoro nepiju a už vůbec ne po dopoledních haha) ...jsme byly ready jít. Vyrazily jsme zhruba v jednu, kdy začínala i ta parade, a trvalo nám chvilku než jsme se tam dostaly. Pak jsme se pokoušely najít Laurianne, jednu holku, co známe z NJ, a našly / nenašly. Věděly jsme, kde je, ale dělila nás parade a nebyl způsob, jak přejít na druhou stranu, kde byla ona.
Parade byla velká show. Větší a delší než v Dublinu. Hrály tam různý skupiny. Nebyly tam teda žádný takový ty velký horkovzdušný atrakce a velký balónky jako v Dublinu. Samozřejmě to bylo trošku poamerikanizovaný. Skupiny se střídaly s průvodama lidí, co jsou něčím prospěšný New Yorku: hasiči, policajti, vojáci... Někdo v davu za náma říkal, že prej všichni tady ty lidi, co ten den nepracovali, jsou součástí ty parade. Vždycky když tam šli ty poldové ad., lidi řvali a tleskali a pískali... bylo to hezký, že tady tak oceňují ty, co pracují pro veřejnej prospěch.
Přišly jsme tam pozdě, sledovaly to přes dvě hodiny a pořád se to nemělo ke konci. Tak jsme to zabalily, velkou oklikou jsme se dostaly do Central Parku, kde jsme se uvelebily na jedné z těch velkejch skal, vybalily oběd a daly si piknik a pak jsme se ještě asi hodinu jen tak slunily a válely a bylo nám dobře. :)
Později mi napsala Katka, že už je ve městě a tak jsme se přesunuly pár metrů ke Columbus Circle, kde jsme na ni čekaly u takovýho sousoší. Pořád bylo krásně, svítilo sluníčko, ale nějak se začalo ochlazovat. Poseděly jsme tam ještě chvilku i s Katkou a když jsme pak vyrazily, byla už pěkná kosa. Katka vytáhla z kabelky velkou šálu, zachumlala si ji kolem krku, podívala se na mě a schválně říká: "Jé mě je takový teplo!"
Já jsem ji sjela jakože naštvaným pohledem. Pak jsem se usmála, podívala jsem se na svoje bosý nohy v žabkách a říkám sladce: "Hmm, mě taky. Jsou s kožíškem!"
Pak jsme se jen tak procházely po městě, je to hezký i jen tak chodit, jak se všechno začíná pomalinku zelenat a na některejch stromech už jsou květy... Pak jsme si sedly v takový kavárně, daly jsme si kafe a polívku (na zahřátí haha). Flavia se od nás pak odpojila a my ještě chvilku trajdaly s Katkou. Zašly jsme na drink do jakéhosi baru hned za Penn Station, kde jsem ještě nikdy nebyla (v tom baru, ani za Penn Station LOL).
Pak jsem Katku vyprovodila na vlak a vydala se domů. Tady okolo máme spoustu subway stanic, ale každá je jiná linka. Já už unavená, po celým dni chození a všemožných aktivitách... jsem dostala moc chytrý nápad "zkusit si zajet na další stanici, že to třeba bude blíž domů", jenže jsem to jaksi nepromyslela haha. - Když jsem vylízala z vlaku v tý stanici a vidím jméno stanice, který jsem v životě neviděla, říkám si "Ahaaaa!". No nic. Vylezu z metra a koukám, kde to jsem. Ke svý velký radosti jsem poznala názvy některých ulic. Takže prostě půjdu po tý ulici, až dojdu tam, kde to znám. Jooo, to by možná fungovalo, jenže to bych nesměla jít přesně na opačnou stranu!!! :D A jako plusko, jsem byla jediná bílá na ulici, blond a s tou mou třpytivou taštičkou haha, jak nějaká nána. Ha, ale nikdo mi nic neudělal a ještě mi i správně poradili, jak se dostat domů! :) Nebo věděj, že znám tady ty naše Brooklynský řezníky a netroufli si na mě! ;) LOL Spíš zapůsobil můj sladkej ksicht nebo anděl strážnej LOL.
Druhej den jsem absolvovala svůj první Brooklynskej cluster meeting. Bylo to v bytě tý 70-letý koordinátorky, Rose. Vzhledem k tomu, že nevlastním Iphone ani podobnej fancy phone, kterej by mi zároveň fungoval jako GPS (to jste asi pochopili z příhody z předchozího dne hehe), nakreslila jsem si jednoduchou mapku. Google.maps říkal, že to pěšky trvá 24 min. Tak si říkám, projdu se, aspoň poznám nový místa. Jááá haha, trvalo to skoro hodinu!!! :D Ale bylo krásně. Jaro! Teplo! Sluníčko svítilo! Byla to krásná procházka! Na meetingu jsem si dala bagel, orange juice, Rose mi pomohla vyplnit papír na zaplacení daní (ano, rozhodla jsem se zaplatit daně ugh!), a pak jsem celý odpoledne strávila venku na sluníčku, no idylka! :)
Princeton
18. března 2012 v 12:22
Tak tohle už je těžce neaktuální... haha. Na začátku ledna o jedné krásně slunečné a teplé sobotě jsme si s Flavií udělaly výlet do Princetonu. To jak je tam ta slavná univerzita. Je to v New Jersey a asi hodinu autem od nás. Teda tam, co jsem dřív bydlela. :) Tak jsme natankovaly plnou, koupily si kafe a bagel a jely. :)
Bylo tam moc hezky a počasí bylo krásný - vypadalo to spíš na duben než začátek ledna. Městečko samo o sobě bylo moc hezký. Kampus tý univerzity byl OOOOBROVSKEEEJ a vypadalo to tam jak někde ve Skotsku nebo něco takovýho.
Odpoledne jsme si pak zašly do kina na film "Artist" - kdysi jsem tady měla odkaz na trailer k tomu filmu. Film je stejně krásnej jako trailer. A pak, už za tmy, jsme vyrazily domů.
Složka s fotkama se jmenuje zcela nečekaně "Princeton". :)
Taky jsem vytvořila složku "NJ Nets and Oklahoma City Thuders" z basketu v Prudential Center v Newarku, kam jsme se s holkama vydaly. Bylo to někdy okolo Vánoc. Holky si pak vzpomněly, že jeden z těch hráčů, Chris a příjmení si nepamatuju, je ten, co se oženil s Kim Kardashian. Během následujících 5 vteřin si ale vzpomněly, že se hned na to zase rozvedli.
Thaiane jen tak řecnicky: "Takže je zas single...?! CHRIIIIIISSSS!!! CHRIS BABY ROCK IIIIIT!!!" :D
No když jdou holky na basket. LOL
Pochopitelně jsme chtěli fandit našemu lokálnímu týmu, NJ Nets, ale hráli tak děsně, že to nebylo možný. Všichni říkali, že poslední dobou se jim moc nevede... ale stejně jsme šly. A bylo to super. :)
Mucíček!!! :D
15. března 2012 v 5:15
Tenhle víkend jsem měla možnost vidět se s blnďatou Katkou, úplně poprvé po 14 dnech, co jsem tady v Brooklynu. Připadalo mi to jako věky!!! Na druhou stranu jsme kvákaly jedna přes druhou, jak kdybysme se viděly včera haha.
A takyyy... jsem se ÚPLNĚ POPRVÉ viděla s... Míšou Šrajerovou alias Mucíčkem!!! :D
Tady to máme pěkně zdokumentovaný před "budovou". To jsme se tak procházely okolo Wall Street a já celá oslněná říkám: "Jé, taková budova!" a Katka s Míšou se mi smály. No tak jsme se u toho zvěčnily. :)
Mucíček se od nás po asi hodině odpojila, neb jela nakupovat se svojí host rodinkou, a já jsem zbytek odpoledne strávila s Katkou. Byla to sranda. Chvílema jsme nemohly smíchy ani dýchat! LOL Završily jsme to kávičkou ve Starbucks na Penn Station (vlaková stanice), kde jediný místa byly na NÍZKÝCH ŽIDLIČKÁCH u VYSOKÉHO PULTÍKU. Takže když jsem si tam sedly, čouhaly nám jenom naše ofiny a brčka od našich kafí. :D Sedly jsme si, podívaly jsme se jedna na druhou a začaly jsme se řehtat tak, že jsme za chvilku už jen sípaly a nebyly schopný slova!!! :D Není nad stylovou kávičku v Njů Jorku! :D
Hlavní postavy mýho brooklynskýho života :)
15. března 2012 v 4:28
Tak si tady v "Brůklynu" žiju už třetí týden! Na jednu stranu mi to připadá mnohem dýl, na druhou to bylo jako lusknutí prstu.
Konečně bych vám taky chtěla představit hlavní postavy mýho brooklynskýho života, se kterýma se tady budete následujících 13 měsíců občas setkávat. Takžeeee... featuring: MOJE NOVÁ RODINA!
Eric (40), host táta. Bankéř. Wall Street.
Cynthia (40), host máma. Profesorka práva. Brooklyn Law School.
Jonas, nejstarší kluk (8,5).
Mirabelle, prostřední, holka (6).
Sebbie (oficiálně Sebastian, ale všichni mu říkají Sebbie). Nejmenší špunt (2,5).
Eileen (46). Paní z Filipín, co tady pracuje od pondělí do pátku, od 8 am do 6 pm a stará se o Sebbieho a vaří a dělá laundry. Je jí 46, ale vypadá na 36 nebo tak něco. Viděla jsem její dceru - tý je 26, ale vypadá na 16. Já nevim, jak to dělaj, sakra. Nějaký filipínský omlazovací kouzla nebo něco LOL! Je milá a ráda si povídá. Já jsem taky milá a taky si ráda povídám, takže jsme si navzájem velice padly do oka! :D
Teresa (tipuju 30), mexická dívka, co sem přijde každý pondělí a čtvrtek na celý dopoledne a vždycky nám strašně moc hezky uklidí dům. Je milá. Nevím, jestli si ráda povídá, protože anglicky umí tak 10 slov. Takže zahřívám svý mozkový závity a procvičuju svoji zaprášenou španělštinu. :)
Rose (70-something). Moje koordinátorka tady v Brooklynu. Trochu zmatená starší paní, ale vypadá docela mile.
Už jsem potkala několik au-pair tady z Brooklynu. Jako správná aktivka jsem se po týdnu sebrala a rozeslala jsem e-maily všem au-pair z mýho clusteru nebo jsem si je přidala na facebooku. To se mi už v NJ projevilo jako dobrá strategie. :)
Carolina z Columbie (26).
Když jsem ji potkala, říká mi: "Já když viděla tu tvoji zprávu a vidím tam, že ti je 25, říkám si: YEEES!!!" LOL Potkaly jsme se večer po práci a zašly jsme do moc roztomilého obchůdku / kavárny s význačným názvem CHOCOLATE ROOM. Dala jsem si malej kousek čokoládovýho dortu (9 doláčů eh!!) a kafe s nějakou speciální horkou čokoládou. Moc dobrý. Akorát od tý doby nejim sladký. Haha. Bylo to na mě trochu moc. Jako trochu moc sytý. :)
Pak jsem potkala Lucii, 26, ze Slovenska, kterou znám z mý Orientation. Za měsíc odjede. Bylo sranda ji vidět. Ukázala mi tady okolo nějaký hezký místa, kam ráda chodí... brooklynskou promenádu u řeky, nějaký hezký, ale trochu zastrčený ulice... bylo to fajn. Zašly jsme na trh, kterej je tady každý úterý a čtvrtek na Borough Hall náměstí (to je takový centrum Brooklynu) a našly jsme tam normálně MAKOVEC a OŘECHOVEJ ZÁVIN!!! Ořechovej závin měl dokonce štítek "Slovak nut roll", tak to nám málem vypadly oči z důlků! :)
Pak jsem potkala Lisu (18) a Sophii se šíleně kudrnatýma blond vlasama (19), obě Němky. Sophia mi po prvních dvou větách říká: "You´re funny!" Ha. V průběhu následujících dvou hodin mi to zopakovala ještě několikrát. :)
Daly jsme si kafe a šly jsme na tu promenádu, kde jsme si povídaly asi dvě hoďky. Bylo to fajn a vzdor svýmu věku jsou celkem vyspělý, takže milé dámy, kdo jste narozený po 1990, musím uznat, že to nebylo tak špatný! LOL
Ptala jsem se jich, co rády dělaj nebo kam choděj, když maj volno. Jednohlasně mi odpověděly: "Union Place". Já prej co to je. Ony, že hezkej bar tady nedaleko. Já že aha. Po dvou vteřinách říkám: "A oni vás tam pustěj, když vám ještě nebylo 21...?"
Sophia: " My máme fake IDs..." (falešný průkazy totožnosti).
Vytřeštila jsem v nadšení oči: "Coooo?!"
Sophia pokrčila rameny, jakože normálka a zasmála se.
já: "Kde jste to koupily?!"
Sophia nechápavě: "Koupily...? Já jsem si to vyrobila sama..."
já: "COŽEEE?!" a šíleně jsem se tlemila. Lisa a Sophia se začaly smát taky.
Pak jsem se zeptala, jestli je mají s sebou a ony že jo. Haha. No to byl děs!!! Byly to zfalšovaný německý občanky, ne americký řidičáky. Ale HROZNĚ zfalšovaný LOL! Prostě barevně zkopírovaný / vytisklý z domácí tiskárny a zalaminovaný. Rohy tý občanky vypadaly, jako že je Sophia zastříhávala nějakýma šíleně tupýma dětskýma nůžkama. LOL
já: "A to vám TOHLE jako uznaj?!"
Sophia: "Nooo... jo. Podle mě je jim to jedno. Hlavně, že viděj 1990 na datu a dál je jim to jedno..."
Haha. Takže žádných 100 dolarů za fake ID. Pěkně doma, s vlastní tiskárnou a laminačkou. S minimálními náklady. Zlatý evropský ručičky. LOL
Pak mi taky zopakovaly story jedný au-pair tady z Brooklynu, která se sem přistěhovala odněkud jinud - a její bývalá koordinátorka těm mladším prý radila, kde si mají sehnat falešný IDs, protože prej chápe, že musí být těžký ve svý zemi moct pít od 18ti a najednou se přistěhovat sem a nemoct... LOL!!!
Teď mi FBI zablokuje můj blog, protože tady veřejně poskytuju návod, jak si vyrobit fake ID. LOL
Lisu jsem potkala včera, když jsem čekala na Mirabelle na tenisu a ona tam právě přivedla svoji svěřenkyni. Její svěřenkyni praskla gumička do vlasů, jinou neměly... no a kdo je zachránil? Kamila se svojí náhradní gumičkou! Haha.
Sophii jsem dneska potkala na ulici. Nesla si nějaký nákupy a já jsem jí schválně vlezla do cesty. Chvilku jsme si povídaly, zasmály jsme se a už jsem pozvaná na zítra dopoledne na piknik do parku! :)
Jinak už jsem skoro lokální tady. :) Poznávám lidi a lidi poznávají mě. Když jdu na kafe. Nebo když jdu na kafe do jinýho místa. Nebo když jdu na kafe do jinýho místa. :) Nebo k řezníkovi. Nebo do školy. Nebo prostě na spoustu jiných míst. :) Ten můj přátelskej ksicht si asi lidi nějak snadno pamatujou nebo co. :)
Brooklyn gal
5. března 2012 v 19:27
Poslušně hlásím z Brooklynu, že žiju a že se mám dobře!!! :)
Prvních několik dní mi nešel internet, ale stejně jsem byla tak busy a všechno bylo nový, že jsem večer byla ráda, že můžu v devět padnout do postele a oddat se sladkému spánku. :)
Tuhle sobotu jsem oslavila výročí! Týden v Brooklynu! LOL
Dnes jsem provedla záslužnou aktivitu a to, že jsem rozeslala e-maily, příp. zprávy na facebooku, všem au-pair z mýho Brooklynskýho clusteru. Že mi to trvalo. Když jsem se přistěhovala do NJ před 11 měsíci (dnes je to 11 měsíců a 1 den!), byla to snad první věc, co jsem udělala LOL. No jo, Katka a Flavia jsou pořád moje děvčata, ale už holt nebydlíme 2 minuty od sebe no. Tak jsem si po týdnu řekla, že je čas najít nové kamarádky.
Mám rande zítra. S Lucií, Slovenkou, kterou mj. znám z Orientation, takže mi tady už dlouho nepobude. A ve čtvrtek s Lisou, Němka - vypadá moc mile a napsala mi sama. AKORÁT. Narodila se 1993. Já 1986. LOL Starbucks to jistí. Kde jsou moje milé pětadvacítky z NJ?! LOL
Rodina je fajn. Host rodiče jsou moc milí a mám je ráda. Nejsou perfektní, ale jsou dobří, je s nima sranda, zajímají se, starají se. Děti jsou občas jak utržený ze řetězu, ale rodiče se kvůli tomu nijak nestresují a berou to bohémsky, tak se to učím brát taky tak, bohémsky. :) Opak mýho millburnskýho života, kde všechno muselo být perfektní a stejně to nikdy nebylo dost. Ha.
Z těch prvních dní, kdy mi nešel internet, mám ve Wordu rozepsaných několik článků. Tak se na ně někdy vrhnu, dopíšu / upravím je a šupnu je sem, světu napospas. :)
Mám se dobře. :) Ten stres s extension a s tím vším... stálo to za to.
BROOKLYN!!!
24. února 2012 v 6:25
Tak děcka... od týhle soboty je ze mě Brooklyn gal.
I GOT IIIIIIIIIIIIIIIIITTTTT!!!! :D
Právě jsem se vrátila z města, kde jsem byla navštívit HF, která se o mě zajímala, jak v rematchi, tak pak i na ten rok na prodloužení.
Byla jsem trošku nervózní, musím uznat, neb to nakonec byla jediná rodina tady z okolí. Měla jsem i další, ale do Virginie, Severní Karolíny, Chicaga nebo Philadelphie se mi úplně nechtělo. :) Takže jsem fakt stála o to, aby tohle vyšlo.
A ten dojem z nich, z rodičů i dětí a prostě ze všeho... předčil má sladká očekávání! :)
Vzhledem k tomu, že moje HM se mě chtěla zbavit co nejdřív - a jim se to zamlouvalo, neb by mě rádi co nejdřív - budu se stěhovat v sobotu odpoledne. :)
Nematlám si růžovou cukrovou vatu kolem hlavy, ale jsem strašně moc excited a strašně moc happy, že mi to vyšlo. A můj dojem z nich, z domu, z mýo pokoje, z lokality... je skvělý! :)
Pokusím se co nejdřív napsat něco víc. Jsem unavená jak kotě. :)
Rematch
18. února 2012 v 21:57
Tak jsem se rozhodla, že bych tady měla trochu víc popsat, jak se mám a jak vůbec došlo k tomu našemu slavnému rematchi.
Moje HM se rozhodla, že ji omezují pravidla daná agenturou... ne víc než 10h/den, ne víc než 45h/týden... ne že by to někdy dodržovala heh... A tak se rozhodla po tom, co já odejdu najít si někoho mimo agenturu.
Asi před dvěma týdny se mnou začala "konverzaci". Což byl svátek sám o sobě haha. Že prej si teda vyhlídla nějakou tureckou studentku; má studentský vízum a bude mít spoustu času chodit do školy mezi 9 am a 3 pm (tohle volno jsem měla tak jednou, max. dvakrát za tejden haha). A že některej týden potřebuje míň hodin (nikdy jsem nepracovala míň než 43 hod haha) a někdy víc... a že jí kvůli tomu agentura nevyhovuje. - A proč mi to vůbec sdělovala bylo to, že turecká studentka takhle už u někoho pracuje, ale odchází od nich na začátku března - a protože nemá kam jinam jít - moje HM jí řekla, že může být tady v domě, dokud já neodejdu. Že může spát na tom rozkládacím křesle dole ve sklepě v dětské herně, má tam i sprchu atd. - Tak že mi to teda jako říká proto, že kdybych třeba jako našla nějakou rodinu, která by mě chtěla i trochu dřív než 4. dubna, abych věděla, že můžu odejít dřív. - Ale že když náhodou ne, že jako stejně můžu v domě zůstat.
Dobrý, ok. Řekla jsem o tom mý koordinátorce a ta řekla, že to availability date nebudeme měnit, aby mi to neukrojilo čas na výběr rodiny.
Na začátku tohoto týdne jsem byla nahoře s holčičkou, hrály jsme si v pokoji. HM přišla do pokoje a měla takovej zvláštní "nadšenej" a strašně "pozitivní" výraz a nadšeně zvolala: "Hi!!" Tak jsem si říkala, co z ní vyleze.
No a co z ní vylezlo. Moji tureckou nástupkyni její rodina z nějakého důvodu vyhodila z domu, takže ode dneška bude v domě s námi! Yay! To je samozřejmě ok se mnou, ale taky to ve mě vyvolalo pocit, že bych měla z bráku vypadnout co nejřív, což není zrovna dvakrát příjemný.
Ha, můj pocit se potvrdil hned druhý den, když mi dopoledne v mým volným čase volala HM, že volala naší koordinátorce... tady jsem si říkala "Ahaaa", protože moje HM s ní nemluvila za celou tu dobu, co jsem tady... ani JEDNOU... a že se jí ptala, jaký jsou možnosti a že si teď teda jako myslí, že rematch by byl nejlepší... ale že mi to chtěla říct dřív, než to udělá. Aha.
Tak jsem jí řekla, že teda jo, že ok, že jdeme do toho. Jaký jsem taky měla jiný choices, že.
A tak jsem od čtvrtka od odpoledne v rematch.
Turecká nástupkyně je milá holka. Je jí 28. Několikrát jsem s ní mluvila, nic o rodině nebo HM, ať si udělá vlastní dojem... snažila jsem se jí pomoct se nějak zorientovat v domě a poradit s čímkoli, co by potřebovala. Moje HM na ni byla první dva dny strašně sladká, nosila jí dolů různý laskominy a víno atd... Trochu mě to mrzelo, ne že ne. Ale na druhou stranu mi to taky připomělo, že se takhle chovala ze začátku i ke mě. Trochu mě tý holky vlastně líto. Nemá za sebou žádnou agenturu a HM s ní bude dělat, co chce.
Holka se první dva dny snažila být společenská, ale od tý doby jsem ji neviděla. Nevylezla se sklepa. Je milá, ale vypadá strašně tichá. Přijde mi, že ji moje HM trochu vystrašila. K ní je sice strašně sweet (zatím), ale jak mluví k ostatním, to je děs... a už se stačila předvýst, i za těch pár dní. Včera se host babička snažila pomoct s nějakým JEJÍM problémem a HM se to nechtělo řešit a začala na ni zvyšovat hlas: "Mami, potřebuješ odejít?!" Nebo bylo zase drama, když host otec přijel pro děti a HM ho úplně sjela kvůli blbovině... Takže divoký období u rozmazlený single matky, co už 9 let nepracuje, všechno a všichni v jejím životě musej být TOTÁLNĚ PERFEKTNÍ... bude brzo over. A snad přijde něco normálního. Úplně obyčejnýho. Nepotřebuju nic fancy, velký baráky s bazénama apod. Stačí mi obyčejná, normální rodina. :)
Zatím se mi ozvaly dvě rodiny. Mluvila jsem s oběma po telefonu, na obou se mi zamlouvají některý věci. Některý věci by mohly být jinak, ale přes takovej ten idealistickej perfekcionismus jsem se za těch svých 10 měsíců tady přenesla haha. S oběma mám rande příští čtvrtek, kdy mám volnej den. Ta první je z Connecticutu, druhá z Brooklynu.
Uvidím, pro kterou se nakonec rozhodnu. Je to tak 50 na 50, na obou se mi líbí něco. Po mojí HM bude cokoli lepší haha! :)
Dneska jsem měla rande s Katkou. Zašly jsme si na snídani do Village Coffee Shop do Maplewoodu. Ani jedna z nás neměla k dispozici dneska auto, tak jsme si daly sraz někde na půl cesty mezi náma.
Mluvila jsem pak o těch rodinách, co se mi zatím ozvaly. Katka mi říká: "Budeš mi tady chybět..."
I mě to tu bude chybět. Než jsem sem jela, říkala jsem si, že NJ je poslední stát v Americe, kam bych chtěla jet. A heleme se, jak se mi tu nakonec zalíbilo, na obyčejným maloměstě, haha. Prošla jsem si tady takovým vývojem, že sama před sebou smekám LOL.
Do čtvrtka se mi taky ještě můžou ozvat nějaký další rodiny. Moje koordinátorka se mi snaží pomoct jak může. Když mi volala ta první rodina, ta paní říká: "No mě volala tvoje koordinátorka a říká mi: Týhle holce musíš zavolat, ona je tak skvělá a milá, já ji miluju... určitě jí zavolej...!" :) Je to hezký, když člověk vidí, že se mu vrací, co sám vysílá. Po 10 měsících s mojí HM jsem o tom občas už pochybovala haha.
Takže příští čtvrtek bude lámání chleba. Velkej čtvrtek. Zlomovej. :) Uvidíme, co přinese.
Staré končí, nové začíná
18. února 2012 v 14:14
Jsem v rematch.
Ano, správně. Můj rok by byl kompletní 4. dubna. Ale s novou rodinou budu během následujících cca 14 dní.
Nejdřív jsem z toho byla celkem v háji, musím uznat. Nepočítala jsem s tím. Ale dobrý. Řešení už je tam někde ready pro mě a jen se k němu musíme nějak propracovat.
Zatím se rozhoduju mezi rodinou v Connecticutu, kde bychom byly dvě au-pair, rodina zní skvělě. Mají přesně navrhnutej schedule, což mě zní jako rajská hudba po tom, co jsem 10 měsíců netušila, co bude druhý den heh. Druhá rodina je z Brooklynu, NY. Měla bych se s oběma setkat někdy příští týden, asi ve čtvrtek a pak se rozhodnu.
Hmm.
To jsou věci. Převratný věci. :)
... Vypadáš jak Snooki
8. února 2012 v 20:57
To jsem si takhle předevčírem vyrazila sama dopoledne do fitka. Flavia měla školu, tak jsem šla sama. Ny rozvrhu fitka nebyly zrovna to dopoledne žádný hodiny, tak jsem si tam jen tak cvičila na těch mašinách. Bylo to pondělí dopoledne a bylo to tam takový trochu zabitý, bylo nás tam tak 20 lidí dohromady v celý tělocvičně. Byl tam jenom jeden trenér. Takovej ten člověk, co si ho můžete zaplatit na soukromý hodiny... a když zrovna nikoho netrénují, tak tam tak většinou postávají a baví se s ostatními zaměstnanci nebo s některým z klientů a prostě jsou tam k dispozici lidem, když se na něco chtěj zeptat nebo poradit.
Tohodle kluka už jsem tam kdysi viděla, ale jen několikrát... některý jiný trenéři jsou tam denně... já nevím, jestli je jenom part-time nebo co... A on se tam tak poflakoval a mě napadlo, že je divnej. (Většinou takovýhle trapný úsudky nedělám, ale prostě mě to v tu chvíli napadlo.) LOL
Když jsem byla chvilku na běžícím pásu, vidím ho, jak se zase poflakuje okolo a zastavil se u dědy, kterej běžel na běžícím pásu přede mnou. Ten děda tam měl puštěnou takovou tu TV. A ten trenér si vylezl na pás vedle dědy a dobrejch 20 min tam vedle něj stál a čuměl mu na tu TV (v celým fitku je asi 200 stejnejch TV, na který mohl koukat). Já jsem si říkala, jestli to tomu dědovi nevadí, že mu tam tak ocmrnduje... ale děda nic neřek, akorát se pak na něj tak divně zadíval, když se po 20 minutách rozhodl se zase poflakovat. :)
Po běžícím pásu jsem šla na takový malý zažízení na stehna a zadek. Tak si tam tak cvičím, zahleděná na jednu z těch velkejch TV, v uších jsem měla svůj Ipod. A periférně zahlédnu, jak se ke mě někdo blíží... no a samozřejmě to není nikdo jineeeej než ten ťáplej trenér. V tom mžiku, co jsem na něho koukla, na mě stihnul mávnout. Tak jsem mávla taky a zas očima zpět na TV. Ale pořád vidím, jak se ke mě blíží. Jen násilím jsem neprotočila oči! LOL Tak jsem na něho teda zase upřela svoje zraky a vidím, že na mě mluví. Tak jsem si vyndala sluchátka z uší.
On: "Hi!"
No nazdar...
On: "Ta mašina, na který cvičíš, je dobrá... budeš mít velkej zadek, jako velký svaly..!"
já: "Haha, no, já se snažím o opak!"
Kouknul, kolik zvedám. Zvedala jsem to druhý nejlehčí, co tam bylo.
"Aha... No ty zvedáš málo, tak to jo... to můžeš cvičit hodně a nebudeš mít velkej zadek..."
Hmm. Aha.
On: "Ty jseš au-pair?"
Rozesmála jsem se: "Jo, jsem!" a pleskla jsem se rukou po čele: "Mám to tady napsaný nebo co?"
On: "Jo máš!"
Eh?
On: "Jseš z Německa?"
já: "Ne..."
On: "Z Rakouska..?"
já: "Ne..."
On: "Z Ukrajiny..?"
Tady už začalo přituhovat, musela jsem mu skočit do řeči LOL: "Ne, jsem z Český Republiky!"
On: "Ahaaa! Z Český Republiky..!"
já: "Nooo jo."
On: "Já jsem kdysi měl přítelkyni. Teda jako jen na víkend. Byla z Rumunska. Byl to nejlepší víkend v mým životě..."
Já nevím, jestli ve mě chtěl jako vyvolat pocit, že tu Rumunku budu chtít trumfnout a udělat mu JEŠTĚ LEPŠÍ víkend v jeho životě... místo toho jsem ztratila veškerá slova a jen na něho zůstala civět.
Pak se asi rozhodl, že mi vysekne poklonu: "Vypadáš jak Snooki."
To už jsem si myslela něco o prdeli, fakt. :D Kdo tady žije aspoň chvilku, min. zaslechl něco o "Jersey Shore", reality show, kde jsou v nějakým baráku u pláže strašně "pohledný", přehnaně opálený a většinou plastickýma operacema vylepšený mladý lidi... s průměrným IQ cca 15 LOL. V životě jsem neviděla ani jeden díl, ale slyšela jsem o tom dost na to, abych věděla, že to není nic pro mě. A o tady tý holce, co si říká Snooki, jsem slyšela dost na to, abych pochopila, že byla největší ku.va v celý reality show. LOL Navíc je z Latinský Ameriky (tmavá), s dlouhýma černýma vlasama... Takže opravdu nechci vědět, proč ti tenhle Stoupa myslí, že mi tím zalichotí LOL!
Já tónem řekni ještě slovo a jseš mrtvej trenér: "No já jsem v životě neviděla ani jeden díl Jersey Shore, ale slyšela jsem dost, abych měla představu, co to je za holku..."
On: "No jo... určitě si o ní něco najdi, jseš jak ona!"
Odpovědí mu bylo ticho a můj vražedný výraz. :D
On: "Trénuješ s nějakým osobním trenérem?"
já: "Ne. Na začátku jsem udělala takovej ten program... jak tomu tady říkáte..."
On: "Zdarma fitness ohodnocení?"
já: "No, to! Fitness ohodnocení... ale pak už ne. Občas tady chodím na ty hodiny..." a pohodila jsem hlavou směrem k tý velký místnosti, kde se většina hodin odehrává.
On: "O hodinách nechci slyšet!"
Já jsem na něho hodila nechápavej výraz.
Asi jsem ho něčím urazila natolik, že se rozhodl mi dát pokoj. Když odcházel, ještě jednou si pro sebe zamumlal: "O hodinách nechci slyšet..."
Eh? :D
No a tady pro představu, Snooki, IQ -7. LOL
PS: Kdo se mi do komentářů opováží napsat, že fakt vypadám jak ona, toho zablokuju, jasný?! LOL
Tak různě
5. února 2012 v 18:39
Dneska ráno jsem si všimla, že jsem už viditelná na tý stránce, kde se nabízejí extension au-pairs na druhý rok. Tak tak... uf. Jsem z toho celýho malinko nervózní, ale na druhou stranu moc moc excited, protože jak sami víte, pracovat pro tuhle rodinu byl v jistým smyslu očistec heh.
Ale stejně toho nelituju a pořád říkám, že to za to stálo a vždycky to říkat budu.
Včera jsem strávila velkou část dne s blonďatou katkou. nejdřív jsme zašly do Starbucks (Markus tam nebyl, sakra! LOL), pak jsme zajely do Livingston Mall, kde si Katka koupila černý tričko a černou košili a pak jsem Káťu zavezla na takový hezký místo tady u nás v rezervaci, kde jsem byla teprve nedávno s host familí, je tam takový malinký a stromama skrytý parkoviště, takže lidi si toho často ani nevšimnou, jak jedou po silnici okolo. Jsou tam takový malý vodopády a malej "horskej" potok. Je to moc hezký. Tak jsme se tam hezky prošly.
Když jsme pak odjížděly, startovala jsem auto a říkám Katce: "Teď jsme pěkně jak Američanky... Sednem do auta, zavezem si zadek až do lesa a děláme velkou turistiku..." LOL Ale ono to s těma autama tady je fakt jinak než nás. :) U nás když se mi chce do lesa, ujdu 500 metrů a jsem tam, v nekonečném lesním ráji. Tady abysme vyrazily tak dvě hodiny předem heh.
Jak jste si asi všimli, konečně jsem oddělala (po měsíci a něco) to vánoční pozadí tady na blogu LOL. V únoru už to začínalo být fakt trochu trapný LOL.
Tak jsem včera "oslavila" 10 měsíců v USA. No oslavila jsem to tak, že jsem si to až dneska uvědomila, když jsem psala e-mail mámě haha. 10 měsíců, WOW. Uběhlo to jako lusknutí prstu, na druhou stranu se to zdá jako dva roky nebo něco.
Než jsem sem jela, lidi mi říkali, proč si sem nezajedu jen na dovolenou, třeba na 14 dní, jestli to mám zapotřebí bydlet u někoho doma a hlídat jim děti? Hlídání dětí bylo to poslední, co bych chtěla dělat (a je to to poslední, co chce dělat většina au-pair LOL), ale jo, bylo mi to zapotřebí a jsem ráda, že jsem Ameriku poznala takhle a ne jinak.10 měsíců vám dá úplně jinou perspektivu a pohled na tuhle zemi a její lidi než by vám dalo 14 dní turistických radovánek. Nikdy bych neměnila a do konce života si budu vděčná, že jsem zvedla zadek a jela, i když se mi fakt už nechtělo začínat zase od začátku... a že jsem vydržela, když to bylo nejednou těžký. Žila a pracovala jsem už všude možně, ale tohle byla nejtěžší - a NEJPŘÍNOSNĚJŠÍ a nejvíc OBOHACUJÍCÍ - zkušenost dosud. neměnila bych a vám, kteří váháte a rozhodujete se říkám, jeďte. Nepřemýšlejte nad pro a pro ti, proč jet a proč nejet... jeďte. (Ne, nepodepsala jsem smlouvu s Au-Pair in America na propagaci programu. LOL)
Něco málo k tý extension... někdy v první polovině prosince přišel mý host matce dopis od AuPair in America. Za asi dva dny přišel dopis mě. Měla jsem čas do 25. ledna rozhodnout se a dodat jim všechny ty jejich papíry, co chtěli. Moc toho nebylo. vyplnila jsem pár jednoduchejch papírů, co byly v tý obálce, dala jsem mý HM reference paper, kterej měla vyplnit ona a odfaxovat jim to... a dodala jsem svý koordinátorce papíry ze školy o tom, že jsem si odstudovala těch svejch 6 kreditů.
Asi 27. ledna mi přišel e-mail, že dostali moji extension přihlášku. Minulej tejden mi přišel e-mail, že to během dní bude on-line a viditelné novým host rodinám na netu. Dnes jsem to zkoukla a už je to tam. Mám čas do 27. února si najít rodinu. Tj. 22 dní od DNES. :) Uvidíme, co se stane. všechny moje kamarádky tady okolo mi drží palce a moc chtějí, abych tady zůstala. Já tady chci taky na ten rok, nebo část toho roku, zůstat. Ale nezvencnu se, když to nevyjde. Když si mě nevyhlídne žádná nová HF do toho 27., začne se řešit let domů.
Jako preferovanou lokalitu jsem si zvolila tu, kde momentálně jsem teď. Moje koordinárka mi řekla, že je to velice rozumný požadavek vzhledem k faktu, že tady je nejvyšší počet au-pairs v USA. Některý holky chtěj na druhej rok do Californie nebo na Floridu, ale to ne pochopitelně vždycky vyjde. Takže uvidíme. :) Chci tady zůstat. Na léto, do Vánoc... možná nakonec na celej ten rok.
Blonďatá Katka teď řeší, co po škole. Včera řekla, že asi příští rok pojede domů a dodělá si titul tam. Tak třeba pojedeme spolu. :)
Letícii jsem neviděla ani nepamatuju, ale jsme v kontaktu. Rozhodla se neprodloužit. Ale chce ještě chvíli pokračovat v těch svejch baking classes v NYC a řěší to s jejími rodiči, kteří by to celý měli zasponzorovat. Musela by bydlet sama někde v NYC a taky zaplatit tu školu. Ale třeba jí to zacálují... budu vás informovat.
Ludimila tady byla trošku dýl než já a Leti. Její rok končí tento týden. Příští týden jede do Virginie, na rok, ke své nové host famílii. Doufám, že se bude mít jak v bavlnce, vhledem k tomu, že její HF byla JEDINÁ další tady v okolí, která mohla konkurovat té mojí, v tom negativním smyslu.
Flavia má ještě čas, její rok konší v srpnu. Ačkoli trvdila, že jí rok bude stačit a pak pojede domů (haha, to mi něco připomíná!), už teď je více méně rozhodnutá, že prodlouží. 6 měsíců jí je málo, 9 je prej k ničemu, tak prej o 12. :) Ale chce jinej stát. Má svoji HF moc ráda, jsou na ni milí... ale chce prostě jinou a novou zkušenost. Zmínila, že by se jí líbilo v Coloradu nebo tam někde. Nic fancy. :)
No ale jak už jsem taky několikrát velice stroze zmínila, láska je ve vzduchu, takže ještě uvidíme, jak to všechno nakonec dopadne. :) Nechtěla jsem se o tom zbytečně rozepisovat dřív, než z toho něco doopravdy bylo... ale snad tomu někdy brzo věnuju článek a když už to pak teda nebude "tajný", přihodím i nějaký vtipný story. A že jich bylo. :)
Until then... držte mi palce, s tou nejvíc nejlepšejší novou host family ever! :)
"Hlavně jsem zvědavá, co řekne Markus..!"
3. února 2012 v 1:17
To jsme tak před pár dny šly po ránu s blonďatou Katkou do Starbucks. Venku bylo moc hezky, svítilo sluníčko a bylo teplo, jak kdyby byl duben nebo květen.
U kasy ve Starbucks stál takovej bílej hňup, je tam šéf a vidím ho tam jenom občas, ale tak trochu mě irituje, jak je vždycky strašně důležitej a při tom tam v porovnání s "regular staff" dělá prd; jenom se tam jednou za čas promenáduje a dělá důležitýho.
Katka si objednala první a pak šla tam dozadu, kde vydávaj to kafe.
Přede mnou stál nějakej starší chlap, zjevně pravidelnej zákazník, a zavolal na toho černocha, co tam u mašiny dělal kafe: "Hey Markus, díky!" Černoch kývl. Jak si tak objednávám svůj kávovej mok u toho bílýho ňoumy, říkám si, jak ten chlap ví jméno toho černýho kluka. A pak jsem si poprvý v životě všimla, že má vyšitý jméno na tý svý zelený starbucksový zástěře.
Přijdu tam dozadu za Katkou a říkám jí tónem, jak kdybych objevila novej světadíl: "Hele, Káťo, všimla sis někdy, že maj na těch zástěrách jména?"
Katka věnovala dlouhý pohled zástěře toho kluka: "Ahaa.. no to nevšimla."
Pak jsme se přesunuly k "servisnímu koutku", kde maj ubrousky, cukry apod. Katka si sypala na kafe skořici a vanilkovej prášek a něco mi při tom říkala, ale oči celou dobu přilepený na tom černým baristovi.
Já: "No Káťo, to řekni, já ti uhnu! Ti tady překážím, ani by si tě nevšim!"
Katka se jenom smála, celá rozzářená, a ani od něho neodlepila oči. :D
Pak říkám: "Hele Káťo, to se musí takhle..." a nasadila jsem svůj postiženej-rádoby sexy výraz, cucla jsem si svýho kafe tak, aby mi na horním rtu zůstalo trochu tý mléčný pěny a říkám postiženě-rádoby sexy hlasem: "Hele dík za to kafe... ty to mlíko ale umíš našlehat... " Katka řvala smíchy a já ve vteřině taky. :)
Pak jsme si šly sednout ke stolečku opodál od kasy. Katka byla v nějaké rozverné náladě a pořád se otáčela a kontrolovala toho černocha. No je celkem pohlednej a musím uznat, že něco na něm je. :) ... Tak jsme tam tak seděly, pily ty svoje kafe a povídaly a povídaly... Po asi hodině jsem začala dělat takový ksichty a kroutit se, jak kdyby se mi chtělo strašně čůrat, ale nemohla jsem.
Katka: "Co je?"
já: "... když já chci ještě jedno kafe..."
Katka: "A co je jako za problém..?"
já: "Když oni si budou říkat ´Hele, ona má už druhý kafe..´"
Katka se zase rozesmála: "Prosim tě, jdi tam a kup si to kafe!"
Tak jsem teda vstala a šla jsem. Hrdinka no. LOL
Bílej ňouma na kase. Říkám m, že chci latté.
Černoch se vmísil do konverzace: "Latté? Předtím to bylo cappucino, nebylo?"
Já jak největší stydlivka: "No... jo... Teď je to latté..."
Pak jdu teda už s tím svým latté za Katkou a že už půjdem. Když jsme vyšly ven, říkám jí jakože celá šťastná, že jsem měla konverzaci s černochem.
Katka: "Cože?! Co jste si vykládali?!"
já: "No já říkám tomu bílýmu, že chci latté... A Markus říká..."
Tady jsem musela na asi minutu přestat, protože Katka začala řvát smíchy: "Prej Markus..!!!"
Tlemily jsme se jak kdyby nám bylo třináct nebo něco.
já: "No a Markus říká..."
Katka začala řvát smíchy ještě víc, zastavila se, zavřela oči a skřížila nohy a už jsem si myslela, že moje kecy budou příčinou jejího prvního nechtěného inkontinenčního úniku LOL. Řepily jsme se obě jak zhulený.
já: "No a teda Markus říká..." A zas, na novo. LOL
Když jsem to zopakovala asi po pátý, už jsem byla teda konečně schopná tu svoji velkou romantickou story dokončit:
"... A Markus říká: Latté? Předtím to bylo cappucino, nebylo?..´"
Katka začínala tušit, o jak velkou konverzaci asi šlo a zase se začínala smát. "No a já mu říkám: ´Jo bylo, ale teď je to latté...´ a usmála jsem se a sklopila jsem oči... " :D
A zas jsme obě řvaly smíchy! LOL
Večer pak píšu sms Katce, celá šťastná, že jsem se objednala na čtvrtek do kadeřnickho salónu. Byla jsem fakt excited, neb moje vlasy neviděly melír a nůžky od loňskýho srpna LOL.
Katka mi odepsala: "Congrats! Tak to se chlapi budou moct pretrhnout jeste vic! :) "
já po chvilce: "No já jsem hlavně zvědavá, co řekne Markus..." LOL
Dneska jsem byla u toho kadeřníka. Jsem spokojená. :) Skončila jsem tam dřív než jsem čekala, tak píšu Katce, jestli se nechce sejít na rychlý kafe nebo polívku.
Katka mi odepisuje: "Promin, ale ja jsem dneska dlouho ve skole."
Za 2 min: "Rozmyslela jsem se." LOL
Tak mě teda vyzvedla u nás v Millburnu na nádraží (byla jsem v Summitu v tom salónu a jela jsem vlakem).
Ptám se, jak je možný, že mohla odejít ze školy dřív?
Katka: "No měla jsem na výběr: nudnej honor society meeting ve škole nebo oběd s tebou..." :)
Katka dodala: "Tak kam teda půjdem..?"
já: "No můžem třeba do toho bagel store tady u nás... co je tady nalevo..." a říkám to zrovna ve chvíli, kdy Katka už nezadržitelně zabočovala přesně na druhou stranu.
Katka: "Hahaha... no tak jedeme do South Orange! Já mám stejně strašnou chuť na tu polívku, co jsme měly minule... A vlastně se musíš jít ukázat Markusovi!!! Hahaha!"
Rozesmála jsem se: "Když on tam poslední dobou moc nebejvá..."
V South Orange bylo poklidné čtvrteční poledne, slunečno a všude lidi na obědové přestávce. Šly jsme teda do Trattorie na tu naši oblíbenou polívku (New England clam chowder... taková smetanová se zeleninou a mušlema). Vlezem tam a koukáme u vchodu na tu jejich tabuli, s dnešníma specialitama.
Katka: "Hele, jak se jmenuje ta polívka..?"
já: "New England... tedaaa... eeeh.." a koukám rychle, co dalšího tam mají: "... sautéed artichokes!"
Katka mi věnovala pohled a pak jsme se začaly zas tlemit, jak kdyby nám bylo o deset let míň. LOL
Katka se tak smála, že si skoro nebyla schopná objednat. :D
Tak jsme si dávaly tu naši delikatesu, povídáme si o všem možným, smějeme se a máme spolu krásný poledne. Pak říkám: "Hele, já bych si dala to kafe.."
Katka: "No tak jdem!"
A tak jsme šly.
Vlezem do Starbucks a u kasy černoch. Jinej. A u mašiny... Markus!
já: "Hele Káťo, Markus!" A zas to na nás lezlo. LOL
já: "Hele Káťo, já si dám dnes dark roast kafe a on určitě řekne: ´Minule to bylo cappucino, pak latté a dneska je to dark roast?"
Katka se snažila zachovat seriózní tvář, ale jak to v sobě držela, ještě víc ji to rozesmívalo. :D
No a na kase je ten jinej černoch a Markus odejde od tý mašiny, přijde k nám (před náma byli ještě jiný lidi) a kývne na Katku: "Tall latté..?" a pak pokyne na mě a říká: "Grande latté?" Chudák, my obě rudý v obličeji, okamžiky před výbuchem!!! LOL
Katka ho převezla a že chce jen obyčejný černý kafe. Já teda že si dám to grande latté. Markus teda šel zpátky k mašině, udělat nám ty naše kafe. Ten druhej černoch se ho ptá, co jsme si objednaly: "Tady je to tall černý kafe a pak grande latté..."
Já se sklopenýma očima říkám polohlasem Katce: "Hele Káťo, mluvěj o nás!!"
Katka neschopná slova popadla svoje kafe a začala se smíchem prchat k servisnímu koutku.
Černoch na kase mi říká: "Cos jí říkala? Já to chci taky slyšet! Já se chci taky zasmát!" a smál se.
Já mu se smíchem říkám: "Nee... to nechceš slyšet..!"
On: "Ale jo, chci! To musí být něco strašně vtipnýho. Podívej na ni..." a ukázal na Katku, "ona se ještě směje!"
Koukla jsem na Katku, smějící se sama u servisního koutku.
Já jsem se jenom smála. Černoch se naklonil blíž a polohasem říká: "Hádám, že to byly nějaký bad girls vtípky..."
Pak jsme to teda trochu rozdejchaly, sedly jsme si ke stolečku a já říkám Katce: "Hele Káťo, my se dostáváme do bodu, kdy oni poberou, o čem mluvíme, i když mluvíme česky..." LOL
Opodál stáli nějací chlápci, předtím stáli v řadě za náma, a mluvili nějakým divným jazykem.
já: "Hele Káťo, co si myslíš, že je to za jazyk?"
Katka se zaposlouchala."No to teda fakt nevim..."
Chvilkama jsem měla pocit, že jsem zaslechla nějaký jakdyby slovanský slovo, ale pak to zas znělo jak turečtina, arabština nebo něco.
já: "Hele, já mám nápad, odkud asi jsou!"
Katka se zasmála: "No odkud?"
já: "Nooo... já to tady nechci úplně říkat, když ony jsou ty názvy zemí skoro stejný ve všech jazycích..."
Katka se zasmála: "Je to v Evropě?"
já: "Jo, je to v Evropě... Začíná to na "A".
Katka přemýšlela.
já: "No já nechci moc ani říkat ani ty názvy těch zemí okolo... aby jim to nedošlo..."
Katka přemýšlela. Musela jsem přidat další hinty než jen, že je to v Evropě a začíná to na "A" (mě samotné by to z těch mých hintů nedošlo LOL): "No je to tam, jak je Chorvatsko... maj červenou vlajku s černým orlem nebo co... druhý písmeno je "L"..."
Katka se rozzářila v poznání: "Jo už vim!" (Albánie)
Po chvilce mi říká: "Hele ti páni z tý země sem na nás celou dobu koukají..."
Já jsem k nim byla zády. Protočila jsem jakože dramaticky oči a říkám: "Ježiši... Nechte si Kosovo a nechte nás na pokoji!"
Katka vytřeštila oči a začaly jsme se zas řepit. :D No... i na politickej talk došlo. LOL
O asi půj hodiny později jsme vyjížděly z parkoviště, už jsme musely jet, Katka za chvilku začínala pracovat.
Já jsem zase začala ty svoje moudra: "Hele Káťo, Markus řekl, co já jsem předtím řekla, že řekne... TAKŽEEE: příště řekne: ´Dáš mi svoje číslooo?´"
Katka se rozeřvala smíchy: "Přesně tohle jsem tušila, že řekneš!!!"
No tak se tady máme. Máme tady spolu všichni srandu. :)
Jo a... od včera jsem v extension. Hledám si novou host family. Teda oni mě. ;)
Vánoce, Nový Rok a dnešek
4. ledna 2012 v 4:47
Vážení čtenáři, tak jsem zpět!!! :)
Doufám, že jste měli všichni hezké Vánoce, Silvestra a Nový Rok. Já jo. :)
Týden před Vánoci jsem měla volno. Můj druhej týden dovolené, kterej jsem si mohla sama vybrat (neb ten první mi byl přidělen HM na konci srpna, známo taktéž jako hurikánovej-nemocnej-týden-na hovno LOL). Tenhle jsem si užila mnohem lépe než ten hurikánovej, bylo mi dobře a hezky a i pak po Vánocích, když většina mých kamarádek měla volno a já musela pracovat normální hodiny... čert to vem, bylo mi dobře. Vánočně. Svátečně. :)
Flavia dostala týden před Vánoci od své HF vánoční stromeček, i když jsou Židé. Dokonce ho měla postavenej dole v baráku v místnosti s krbem, kde byla veškerá výzdoba na ten jejich židovskej svátek Hanukkah a dárky... To jsem koukala. Prej ať sdílej svoje tradice. Moje HM by z něčeho takovýho dostala osypky. :D
Inka, au-pair mých host-bratranců od Washingtonu, od mé host "tety" taky dostala malej vánoční stromeček... měla ho v pokojíčku. Děcka jí ho ale pomohly nazdobit a pak se jí na něho každej den chodily dívat.
Vzhledem k tomu, že moje HM i moje host děcka před svátkama utrousily nejednu jedovatou poznámku směrem k vánočním (ne-židovským) svátkům, můj zdravý rozum mi napověděl, že já se vánočního stromečku od své HF nedočkám a jelikož jsem asi fakt chytrá holka, měla jsem pravdu LOL. Tak jsem si ho pořídila ve WHOLE FOODS sama. :) Měli tam takovou místnost hned u vchodu, plnou různejch druhů a velikostí živejch stromečků... už asi od začátku prosince... a pokaždý, když jsem tam jela na nákup, ta vůně vánočních stromečků mě tam vtáhla... nikdy jsem si neodpustila tam na pár minut vejít a "nasávat" tu vůni ha. :)
Inka jela na tejden domů. Moje host teta a strejda jí zaplatily větší polovinu letenky. Tj. asi 500 USD a ona si asi 300 doplatila sama. To by se u nás nestalo... haha.
Vánoce byly hezký. Zorganizovaly jsme s holkama vánoční večeři u Thaiane (BR) v domě; její rodina byla na svátky pryč. Bylo nás tam asi deset, dvě z toho ne-Brazilky. Takže klasickou štědrovečerní večeři to připomínalo hodně vzdáleně, LOL, ale bylo to moc fajn. Bejt tam. Všichni jsme tak nějak asi byli rádi, že ten večer můžeme být spolu a ne sami. Udělali jsme Secret Santa akci, takže každej dostal dárek. Já dostala od Thaiane sadu kosmetiky. Můj Secret Santa byla Letícia, koupila jsem jí krásné náušnice.
Pak jsem taky dostala spoustu dárků "vedle", od Letície, Flavie, Katky... poštou od mých milých doma... taky spoustu krásných vánočních karet. Byly v různých jazycích, z různých koutů světa... milé, dojímavé, některý hýřily humorem. V té nejvtipnější stálo mj.: "Zasíláme vánoční pozdravy z východního pekla do západního ráje! Ať žije American dream!!! atd." LOL
Novoroční party měla být u Letície v domě, neb její HF jela navštívit otce, jenž se poslední týdny nachází v Londýně, jak je známo. (Takže Letícia měla TŘI volné týdny!!! Ooo... sen! :) ). I když to bylo domluvený, všichni s tím počítali, Letícia nikomu nic neřekla a dala od toho ruce pryč. Šla sama na party s Michelle, k někomu domů. O tom jsme se dozvěděli všichni až když jsme jí začali psát a volat, aby jsme zjistili detaily. Hm, hezký. Whatever.
Silvestr alias New Year´s Eve jsem letos strávila přesně tak, jak jsem chtěla: s Flavií, u Flavie doma (její HF Silvestra trávila v NY, kromě nejstaršího 15letýho kluka Eliaha).
Strávily jsme spolu velkou část dne, taky s Katkou, ale Katka měla na večer mužskou společnost uuu... byly jsme na jídle a v kině (The Descendents... prořvala jsem celý Silvestrovský odpoledne LOL)... pak jsme zajely do liquor store pro dvě šampáňa, růžový a bílý, pořád jsem se Flavie ptala, jestli to umí otevřít, protože já ne... (uměla ha), pak do WHOLE FOODS, kde jsme si koupily výtečné jídlo... Pak jsem odvezla Flavii domů, jela ke mně domů, hodila pár věcí a pyžamo do tašky a než jsem byla ready, Flavia už stála se svojí károu u nás před barákem a jely jsme k ní.
Po osmé jsme odvezly toho jejího nejstaršího, Eliaha, na jeho party: silvestrovskou party americkejch teenagerů. LOL Nabídla jsem Flavii, že pojedu s nima. Tak že jo. Když jsme nasedli do auta, Eliah byl takovej nemluva.
Začaly jsme s Flavií mluvit o tom, že je divný, jak tady v USA děcka můžou pít až od 21 a říkám mu, že všude jinde po světě je to povolený od 18ti: "Což vlastně znamená asi od 14ti nebo 15ti... haha"
Eliahovi se rozzářily oči: "No tady je to stejný! Tady taky všichni začínaj tak ve 14ti... Já měl svůj první drink taky ve 14ti!!!"
Já: "Ona je to prej sranda jen do těch 21ti, kdy se to nesmí... Jakmile můžeš, prej už tě to ani nebaví... haha!"
Eliah: "Jooo, to jsem taky slyšel, asi to je pravda... Ale když nechceš pít, můžeš si vždycky dát trávu..."
Vyměnily jsme si s Flavií pohled.
Já: "A co preferuješ, šampáňo nebo trávu...?"
Eliah se podíval ze zadního sedadla na Flavii a nějak se neměl k odpovědi. Zachytila jsem jeho pohled a říkám Flavii: "Flavia, musíš slíbit, že to, co se tady teď v autě řekne, musí být confidential, tajný, rozumíš?" a smála jsem se.
Flavia se rozesmála a že teda jo.
Eliah se znova rozsvítil: "Šampáňo je super, ale když řídíš, může to bejt průser... Když jseš zhulená, je to každýmu jedno... I poldům... nikdo se o to nestará... tady je tráva všude!"
Já: "Jak... všude? Kde to kupuješ? Nebo to pěstujete? U nás v ČR to děcka pěstujou..."
Eliah: "Kupujem.. jeden joint je tak za 10 dolarů... to je trochu drahý. Ale je to všude. Zvlášť v Maplewoodu. V Maplewoodu je tráva všude!"
Odmlčela jsem se. Podívala jsem se na Flavii a říkám: "Já nevim, Flavia. Asi chodíme na blbý místa..." :D
Flavia se rozsmála a Eliah celej nadšenej naším zájmem o věc: "Jestli chcete, já vám někdy nějakou seženu.. fakt!!!"
Flavia se smála na celý kolo a já říkám, že teda někdy jo. LOL
Pak jsme se ale s Flavií shodly, že jsme to z nedostatečnýho zájmu ještě nikdy ani jedna nezkusily. Z toho byl div živej LOL.
Pak se ho ptám: "Takže to je nějaká party u někoho doma..?"
Eliah: "No... jooo... bude tam dost mejch kamarádů..."
Já: "A budou tam i nějaký rodiče?"
Eliah: "Nooo... na část toho jo..."
Já: "Aha... a pak vytáhnete to šampáňo, jo?" :)
Eliah celej rozzářenej na Flavii: "Flavia, ona je tak vtipná! Ona nás chápe, ona ví, jak se to dělá..!" :D
Tak to bylo hezký, ocenění od americkýho teenagera. :)
Pak jsme se vrátily k Flavii domů, ohřály si to naše fancy WHOLE FOODS jídlo a otevřely šampáňo (už asi v 8:30 LOL), měly puštěný rádio, koukaly na naše starý fotky a povídaly a povídaly a povídaly... nasmály jsme se dobře... A bylo nám dobře. :) Chtěly jsme koukat na nějakej film, ale ani jsme se k tomu nedostaly. Asi půl hodinu před půlnocí jsme zaply telku a koukaly na přímej přenos z Time Square, zpívaly tam různý celebrity, mluvili slavný lidi... a o půlnoci "spustili kouli" (drop the ball). To je jedinej americkej silvestrovskej zvyk: spustěj tam tu jejich třpytivou kouli a to je jako všechno. Žádný ohňostroje. V NJ je prej ilegální prodávat jakýkoli petardy aspol., takže NIC, žádná velká sláva jak v ČR, Brazílii... a zbytku světa. :) U nás doma v Mikulovicích je Silvestr větší sláva než tady v New Yorku LOL, fakt.
Na Times Square byly i některé naše kamarádky. Teda spíš v těch přilehlých ulicích. Protože ti, co chtěj být přímo na Times Square, tam čekaj už den předem. Aww. Naše kámošky se tam vydaly na Silvestra po poledni a mrzly tam až do půlnoci, aww. Lákaly nás. Nenalákaly. :) Na takovýhle skopičinky už jsme moc pohodlný LOL. Po Macy´s Parade na Díkůvzdání mám na takovýhle narvaný akce alergii.
Chvíli před půlnocí jsme ještě s Flavií rychle naškrábaly seznam našich novoročních předsevzetí. Já pak dala svůj papír Flavii a ona mě svůj a že to za rok porovnáme. :) Tak se těšim. :)
Ale byl to super večer. Moc fajn. Přesně to, na co jsem se letos cítila. :) Měly jsme výhled na New York z terasy Flavie domu... A ve 12:30 už jsme spinkaly jak miminka. :) Krása. :)
Dnes jsem si v dopoledním volnu zajela vlakem do Newarku, s Katkou. Jely jsme navštívit Aniiku, Němku, co tady bývala au-pair v Maplewoodu a teď už je zpátky v Německu. Přijela na Vánoce a Novej Rok, navštívit svoji holku. Bylo to super ji vidět. Měly jsme čas jen asi dvě hoďky, ale povídaly jsme a povídaly... nasmály jsme se. Bylo to moc hezký. :) Srandu jsme si s Katkou užily i po cestě tam i zpátky, obě jsme se asi nasnídaly vtipné kaše. :)
Dnes ráno jsem taky mojí HM poprosila, jestli by mi vyplnila referenci. Že ji budu potřebovat na extension s jinou HF. Nejdřív vytřeštila oči, ale pak že jo. Myslela si, že nebudu bůbec prodlužovat. Ale o extension jindy. Jen že... je to ofiko. :) Prodlužuju. O rok. Jak dlouho z toho roku tady zůstanu, to už je věc jiná. Ha. :) Nic neplánuju. Celej tenhle nadcházející rok bude překvapení a spontánnost sama. :)
Taky jí musím zaplatit 60 dolarů. Za svetr nejstaršího kluka, kterej jsem si špinavej odvážila vyprat v pračcce, byť ve studené vodě (a ne ručně) a on se srazil. Hm. Na Vánoce jsem od nich dostala přiblblý otevírací zrcátko. Luz od nich dostala 300 dolarů. Pak slyším, jak ostatní holky od svejch HF dostaly Ipody, Ipady, 100, 200 dolarový dárkový karty... not happening for me this year. Well... whatever. Tenhle barák byl očistec, ale taky zkušenost k nezaplacení. :)
Ale příští rok... vlastně PŘESNĚ ZA 3 MĚSÍCE ODE DNEŠKA... je můj poslední den tady v týhle famílii.
A taky je to datum, limit, do kterýho... jsme s Katkou dnes spontánně uzavřely sázku. 10 kg dolů. Každá. A pak si spolu půjdem na 5th Avenue koupit báječné nové malé džíny za 100 dolarů LOL. Ale fakt. See you in 3 months. ;) (No snad sem napíšu i dřív LOL!)
A taky... ve vzduchu je láska. :)
Jen tak při pondělku
12. prosince 2011 v 19:10
Dneska je pondělí, teď tady máme čas tak "kolem oběda" jak se říká u nás doma. :)
Ráno jsem pracovala dvě hoďky, udělala snídani a pomohla vyprovodit děcka do školy. To tak je každej den přes týden.
Teď mám volno a začnu až zas po druhé hodině až večer do "bedtime". Dopo jsem zavezla Chrise, HM boyfrienda, na letiště v Newarku. Jak jsem tam tak řídila, BEZ gps, prostě jen podle paměti a těch cedulí, úplně mě to "udeřilo", jak moc jsem jinde, než jsem byla před osmi měsíci, když jsem sem přijela. Myslim řízení, ale i tak všechno... jak moc jsm v klidu, POŘÁD v klidu, nic mě nevyvede z míry. Našla jsem sebe sama. Já vím, že celej život je cesta, ale ten obrovskej kus, co jsem tady za těch 8 měsíců ušla... that amazes me.
Nic mě nevystraší, nic mě neviděsí... když něco nevím, neznám, nevím, jak s tím naložit... prostě to zjistím, někde, od někoho, jdu se zeptat nebo to udělám, zkusím, když to nefunguje, zkusím to podruhý, potřetí... dokud to nevyjde... slovo "nemožný" mi už ani nepřijde na mysl.
Je hezký slunečný dopoledne. Akorát je pěkná kosa. Ráno už bývá na autech, silnici, trávě a střechách jinovatka. Námraza... nebo jak se to řekne. Takový ty mrazivý třpytky. :)
Mám takovou náladu... aww.
Když jsem přijela z toho letiště, dala jsem si oběd, nějaký zbytky z čínský restaurace, co byly v lednici, a nahoře v pokoji jsem si otevřela pivo. Pilsner Urquel. LOL Fakt. Našla jsem to v South Orange v liqour shopu. :) Pivo bylo teplý, ale co, byla jsem vymrzlá z venku, aspoň mě to zahřeje LOL. A jo, zahřálo. :)
Víkend byl awesome, super, ale strašně vyčerpávající. Aww. Fotky vložím dodatečně. Viděla jsem se s Michalkou Bubicí a Móňou Hrabovskou!!! :) Bylo to fajn. Mimo to jsem se viděla se spoustou dalších lidí a byla na spoustě dalších míst, spala jsem tak 12 hod (na tři dny dobrý skóre...)... a jsem úplně vyfluslá. :)
Taky si, abych byla upřímná, docela pohrávám s myšlenkou, že seknu s blogem. Že ho prostě přestanu psát. Psát mě baví pořád, ale mám prostě pocit, že jsem už úplně někde jinde, než jsem byla na začátku; pro mě už to není jen o místě... jen o tom JSEM TADY JÉÉÉ A ASI ZEŠÍLIM!!! ... a říkám si, jestli už tady nejsem zvyklá tak moc.. aby to ještě vůbec bylo zajímavý.
Rve se to ve mě. Jeden den jsem na 100% rozhodnutá zůstat na další rok... a jindy...
Dnes mám zrovna melancholický den, kdy jsem na 99% rozhodnutá ukončit svůj rok v dubnu, zůstat tady na ten cestovací měsíc... a pak jet domů... V podstatě bych nepřekvapila ani sebe sama. Cestovala jsem hodně, ale nikdy jsem nikde nezůstala dýl než bylo třeba.
Je mi z toho tak... smutno. Aww. :/
Na mě už to fakt nějak není, aby můj život nebyl o mě. A ať je tahle zkušenost amazing jak chce, být au-pair není život o vás...
Taky poslední dobou vážně uvažuju o tom, že asi možná nikdy nechci děti. Tohle říká spousta holek, co tady jsou a smějou se mi, že to je jen dočasnej defekt z tý práce, co dělám. Tak jo, dobrý, nějakou dobu jsem se tomu taky smála, ale teď už se nesměju. Je to zvláštní pro mě samotnou... vždycky jsem si představovala sebe samotnou v třeba 35ti nebo 40ti... vždycky tam byly děti a muž. Tu představu mám pořád... za těch 10 nebo 15 let... ale momentálně mě představa, že bych měla svůj život někomu "obětovat", otravuje. OTRAVUJE. Což je na druhou stranu zvláštní, protože jsem strašně "giving person". Ale ty děti... já nevim. To je jen takový zamyšlení. Nic, nad čím bych se musela rozhodnout hned teď.
Všechno se to ve mě pere a nejvíc mě asi štve, že poprvý v životě nedělám rozhodnutí jen podle toho, co sama chci, ale i podle někoho jinýho. Hmm.
Advent :)
8. prosince 2011 v 21:11
Tady vedle mi blog oznamuje, kolik jsem v prosinci napsala článků... 0. No... je zatím "jen" osmýho... ještě nejsem tak trapná. Jde to se mnou z kopce LOL. Teda se mnou ne, ale s mým blogem jo LOL.
Tak tady máme advent děcka. Vánoční čas. :) U mě v baráku se to teda zas až tak moc neprožívá, neb moje HF je židovská, ale lidi na okolo maj na domech krásný (no někdy až trochu přehnaný haha) vánoční dekorace, v obchodech začínají prodávat takový ty vánoční věci... od jídla, pití, přes květiny, věnce a stromečky... po dekorace, ozdoby... och. Taky to na mě nějak leze. :)
Stromeček jsem si do pokojíčku ještě nekoupila. Ještě. :)
No... abych nějak shrnula ten čas od doby, co jsem sem naposled psala... Jsem HAPPY děcka. Mám se prostě dobře. :) V mojí host famílii se vlastně nic nezměnilo, asi jsem to já no... haha. prostě mám v sobě takovou spokojenost... a naivitu, znova... takovou tu jako když v devatenácti dokončíte školu a máte v sobě to sladké naivní očekávání, ležíte na zádech v trávě a koukáte na modrou letní oblohu a slunce vás hřeje... a přemýšlíte nad tím "Jakej asi bude můj život?" :)
Tak tak se mám poslední týdny já. :) Život mě zavádí trochu jiným směrem, než jsem očekávala, ale ono už je mi to nějak jedno. Svoje už jsem si dokázala a teď se vezu LOL. Ne... dělám si srandu. Ale nezvyk to trochu je. Abych se v životě někam dostala, musela jsem na tom vždycky strašně makat a tvrdě dřít a všechno plánovat... a teď... jsem si řekla, že chvilku nebudu plánovat a chvilku se povezu. :) A uvidím, kam mě to zaveze. Je mi dobře. :)
Blonďaté Katce je tady dobře. Studuje teď jak ďas, takže jsme obě vděčný, když máme za tejden tak dvě hoďky na to, aby jsme se viděly... ale píšem si, voláme si...
To mi takhle před pár dny večer vrní telefon. Stála jsem u umyvadla ve svým pokoji, nahá, mazala se tělovým mlíkem. Telefon vrní - jednou, dvakrát, třikrát... aha. Někdo mi volá. Tak tam jdu, zvednu to s těma umaštěnýma rukama a ona to Katka: "Ahoooj, co děláš?"
já: "No... teď zrovna jsem úplně nahá a mažu se krémem..."
Katka: "Co?! Já jsem zrovna taky nahá a jdu do sprchy!!!"
já: "Ty Katko... a co že sis na mě vzpomněla zrovna takhle, když jseš nahá... je tady něco, co mi chceš už dlouho říct..?" LOL
Chtěla mi povídat o tom, jak moc dobře se má a jak je šťastná a já jsem to moc ráda poslouchala. :) Nahá. LOL
Hnědovláska Katka se má taky dobře. :) Snad už našla práci, ve který bude spokojená!!!
Flavia se má dobře. Je šťastná, že po tom, že se mnou začala chodit do fitka, zase může nosit džíny. :) Před pár týdny byla odkázaná jenom na tepláky LOL. To to americký jídlo no haha.
Letícia se má dobře. "Mala", její host otec, je už pár týdnů v Londýně. Což je asi tak akorát daleko na to, aby se Letícia v jejich domě zase cítila comfortable. :) Moc s náma poslední dobou nikam nechodí. Večer po práci se převlíkne do pyžama a je doma, taking it easy, a je jí dobře. A to je dobře. :)
Včera večer po práci jsme si s Flavií vyrazily na divokou noční jízdu... do Targetu LOL. Oběma nám už nějakou dobu chyběly šampony, kondicionery a takový ty strašně důležitý věci... haha, tak jsme se domluvily, že si "vyrazíme" a konečně to koupíme. :) Pršelo jak blázen!!!
Když jsme jely zpátky, jedeme ulicemi Millburnu a kdo to nestojí před Starbucks... Ludimila!!! Tak jsme objely blok, vrátily se a "přepadly" jsme ji. Bylo moc hezký a veselý ji vidět, po delší době!!! Má se dobře. :) Byla tam s nějakým Italem, celkem ucho, koukal na ni jak na svatej obrázek, ale byl celkem chytrej i sympatickej.
Flavia povídala něco o svojí HF, že je má fakt ráda poslední dobou, že jsou na ni milí atd.
Ludi pomlouvala, že její HM nepracuje a je pořád doma a že to nemůže vystát (já jí divoce přikyvovala LOL).
Flavia: "Můj otec je několik dní v tejdnu doma... on někdy pracuje doma... a já s ním nemám žádnej problém..."
já: "... Někdy s ním máš dokonce i zábavu, co?!" LOL
Všichni vybuchli smíchy a Ital na mě ukazoval: "Ona je vtipná! Ona je vtipná...!" LOL
Michelle včera oslavila 28. narozeniny. 28 !!!! Oslava bude tuhle sobotu v brazilském baru Miss Favela v Brooklynu (tam, jak jsem s holkama byla na úplném začátku). Akorát nevím, jak to ještě vymyslím, protože...
TUHLE SOBOTU SE UVIDÍM S... dvěma děvčátkama... TOP SECRET!!! ;) Znáte je, já je znám... a přece jsem je nikdy neviděla... LOL Měla se k nám připojit i Janča Blondie ale život si občas vymyslí svoje a na plány se neptá... :/
Tak přijede Inka, au-pair mojí host tety od Washingtonu, se svou kamarádkou (kterou už jsem poznala). Tak se těšim. Moc. Na všechny. Základní plán je Union Square vánoční trh a pak Rockefeller vánoční strom (to mě Flavia varovala, ať vynechám, že se tam neeeedáááá hnout... ono se to ale říká, když už tam sama byla LOL)... a pak... pak se asi všechny setnem caipirinhou v Miss Favela LOL. To budou fotky. Na večer už trošku rozmazaný... LOL
A taky... taky... no to zas někdy příště. ;)
Zde hledá